Rodiče mi často říkávali, nezlob, nebo půjdeš do pekla… neodmlouvej, nebo si tě odnesou čerti. Do určitého věku jsem je respektoval, čertů jsem se bál a peklo jsem si představoval jako otvor ve skále se všude šlehajícími plameny a se spoustou rozzuřených rarachů, pobíhajících kolem kotle, kam hází zlobivé děti.

Odcházím k ránu a Ty spíš,

mé tiché kroky neslyšíš.

Je to pár hodin, co tě znám,

co jsem šla s Tebou domů, k Vám.

Už je to dva roky, co jsem šel bručet,

co stát za můj pobyt platí účet.

Ale sám sem si to způsobil,

že mě soudce odsoudil.

Utíkám naprostou tmou. Jenom modré záblesky policejních majáků mi osvětlují cestu. Je mi jedno, jestli utíkám doleva nebo doprava. Jedinou mou myšlenkou je zachránit se. Drobný uzlíček si pevně tisknu k hrudi. Nerozeznávám, která z nás právě pláče.