Osudem jsem poučená,
má duše trošku potlučená,
své ruce zatnu jemně v pěst,
s pokorou odpracuji si svůj trest.
Rodiče mi často říkávali, nezlob, nebo půjdeš do pekla… neodmlouvej, nebo si tě odnesou čerti. Do určitého věku jsem je respektoval, čertů jsem se bál a peklo jsem si představoval jako otvor ve skále se všude šlehajícími plameny a se spoustou rozzuřených rarachů, pobíhajících kolem kotle, kam hází zlobivé děti.
Číst dál: Literární soutěž 2023: Stará láska nerezaví, Lukáš Effenberk
Už je to dva roky, co jsem šel bručet,
co stát za můj pobyt platí účet.
Ale sám sem si to způsobil,
že mě soudce odsoudil.
Číst dál: Literární soutěž 2023: Nic moc, Jakub "Horácio" Horák
Odcházím k ránu a Ty spíš,
mé tiché kroky neslyšíš.
Je to pár hodin, co tě znám,
co jsem šla s Tebou domů, k Vám.
Utíkám naprostou tmou. Jenom modré záblesky policejních majáků mi osvětlují cestu. Je mi jedno, jestli utíkám doleva nebo doprava. Jedinou mou myšlenkou je zachránit se. Drobný uzlíček si pevně tisknu k hrudi. Nerozeznávám, která z nás právě pláče.
