Literární soutěž 2021: Jsem, Jana F.

Jsem Slunce, co každé ráno vstává.

Jsem měsíc, co na Slunce pozor dává.

Jsem nebe jasné.

Jsem hvězda, co po noci zhasne.

Literární soutěž 2021: M. K., Jak se v lese mělo stavět

Jak se v lese mělo stavět

Tuto pohádku věnuji z lásky svému milovanému synovi.

Jednoho krásného slunečného dne zastavil u hájenky, která patřila panu myslivci Doubkovi, pošťák. Přijel na svém starém rozvrzaném kole po pěšince, která vedla podél lesa. “Haló, pane hajný, pane Doubku, jste doma?”, volá pošťák. “Už jdu, hned jsem u vás,” ozve se z chaloupky.

Básník Anatol Svahilec žehná Literární soutěži Za branou

Místo v porotě 2. ročníku Literární soutěže Za branou přijal mladý český básník a mistr republiky ve "slam poetry" Anatol Svahilec! Co je slam? Improvizovaná barová poezie, něco na způsob "stand upu". Co Anatol se slovem umí, uvidíte na Youtube.

Literární soutěž ve věznicích zahájena, úvodní slovo předsedy OS Za branou Jan Franka

G. R.: Obořiště 1998-Samota (úryvek z knihy Černobílá recidiva)

„Na, žer, ty hajzle“, ozvalo se za mohutnými železnými dveřmi, malým oknem pro výdej stravy letěla do místnosti miska s jídlem, v které po dopadu na zem zůstalo asi tak na dvě lžíce. Zbytek se nacházel na podlaze v prostoru tzv. tureckého záchodu, rozuměj díry do země ze silně znečištěnými keramickými nášlapy na chodidla.

M. F.: Podivuhodný případ narozeného dítěte

Pronikavý zvuk budíku, stojícího na nočním stolku, se vpíjí do snů staré ženy. Celou noc nemohla spát. K ránu pak na malou chvíli zabrala a z podivných změtí obrazů ji vysvobodilo až bolestivé zaúpění hodin. Je právě 3:15 a za okny je hluboká noc.

Sborník finálových prací I. ročníku literární soutěže Za branou na téma Moje rodina

Vážený čtenáři,

dostává se Vám do rukou sborník finálových prací I. ročníku literární soutěže Za branou, kterou v letních měsících roku 2020 uspořádal náš spolek, tedy Za branou. Konkrétní zadání tématu soutěže znělo "Moje rodina". Autoři směli popsat nejvíce dvě strany A4 a k tomu dostali téměř dva měsíce času. Výsledek? Za zveřejněníhodná po přepsání na našem webu rodinyveznu.cz jsme uznali celkem 20 finálových děl. Ta jsme zároveň pravidelně sdíleli na facebookové stránce Za branou. Vítěznou čtveřici prací z finalové dvacítky určila šestičlenná porota. Za účast v ní děkuji Anně Šabatové, Pavlu Kočnarovi, Soně Haluzové, Jiřímu Juklíčkovi a Pavlu Vagnerovi.

Stojí za to proplouvat i s ponížením. Rodina vám za to jednou poděkuje

Moje děti a partner a rodiny mi vždy byli vším. No, nevím, jak začít. Jsem zavřená rok a za tu dobu nebyl den ani hodina, kdy bych nemyslela na rodinu. A na partnera. Když vyslechnete rozsudek, a ten vás sejme jako rána pěstí, tak ještě pořád si neuvědomujete, co to obnáší.

Robert Blažek: K nápravě mě přiměl holka, která měla více problémů než já

Jmenuji se Robert, jsem z Brna a vykonávám trest ve Věznici Horní Slavkov. Pokud jste z Brna a drží Vás v zajetí v nějaké zapadlé díře na hranicích s Německem, není to zrovna situace, která vy utužovala rodinné vztahy.  Je to pak o to smutnější, když je člověk takový kabrňák, že před tímto trestem neviděl nikoho své krve dobrých 14 let.

Libor Klekner: Moje všechno versus pytlodajka z Ústí

Celý můj příběh začíná v mých 8 letech ve druhé třídě ZŠ, kdy se po mnoha ošklivých scénách rozvádí rodiče, a já si přísahám, že nikdy neudělám svým dětem … to samé. V pubertě si naivně nalhávám, že jako jediný chlap mamce pomáhám a jsem jí oporou – v realitě takovou, že mám výběrovou školu (jen díky odříkání mamky) a po vojně lukrativní zaměstnání (díky rodině). Nalhávám si, jak je vše fajn a začínám hrát automaty. Výsledek = všechny obelžu, o vše přijdu a ještě nechám rodině dluhy při odchodu do Bohnic, kde bojuji se závislostí.

Peter Analaj: Když srovnám, dětský domov byl nejlepší

Tohle není příběh ale skutečnost, kterou jsem prožil. Jmenuju se Analaj Peter a narodil jsem se v Karviné. Už jako mimina se mě matka zřekla. Už jak mě rodila, tak mě nechtěla. Takže jsem vyrůstal v kojeňáku.

René Kroka: Nezáleží na tom, jestli jste měli dobré dětství nebo špatné

Ahoj,

jmenuji se René. Pocházím z Brna a je mi 27 let. Pocházím z početné rodiny. Mám 4 bratry a 1 sestru. Začnu tím, že jsme bydleli všichni v jednopokojovém bytě, šest dětí, táta a máma. Nebudu vám lhát, do svých 12 let jsem spal na zemi na matraci. Měli jsme jen dvě postele, na kterých spali ti nejmladší.