SVÉPOMOCNÁ SKUPINA-NEJSTE V TOM SAMI

Když u nás před lety jedno sychravé listopadové ráno zazvonila hospodářská kriminálka a po důsledné prohlídce domu odvedli tátu k výslechu a cely předběžného zadržení, celý život se nám v tu chvíli obrátil naruby. Nejen, že to pro nás byla v té době naprosto nepředstavitelná situace, o které jsme neuvažovali ani v těch nejdivočejších představách. Najednou jsme  zjistili i to, že vůbec nevíme, CO TO JE VAZBA, JAK DLOUHO MŮŽE TRVAT, KDY SE ZASE UVIDÍME, JAK SE BUDEME DOMLOUVAT  A HLAVNĚ, CO NÁS JEŠTĚ MŮŽE ČEKAT.

JUDr. BEDŘIŠKA KOPOLDOVÁ: "I ODSOUZENÍ MAJÍ PRÁVO NA INFORMACE O DÉTECH A MOHOU SE HO DOMOCI SOUDNÍ CESTOU"

Co může odsouzený (odsouzená) dělat v případě, když mu partnerka (partner) a matka (otec, případně jiná osoba pečující o děti) dětí brání ve styku s dětmi a nedává mu ani informace o dětech? S takovými případy se u nás v Za branou velmi často setkáváme a odsouzení se na nás obracejí s žádostí o pomoc a radu.

MARCEL: "ZAČAL JSEM Z VĚZENÍ VOLAT DCERÁM A NAJEDNOU MI BYLO O HODNĚ LÍP"

Jmenuji se Marcel. Před nástupem trestu jsem já, moje dnes už bývalá přítelkyně a naše dvě dcery žili ve Zlíně v krásném a útulném baťovském domku. Myslím, že jsme žili dobře, přítelkyně byla stoprocentní máma. Já jsem pracoval jako kamioňák. Jezdil jsem hlavně do zahraničí, takže jsem nebýval moc doma, jen na víkendy, ale ty vždycky utekly dost rychle. Snažil jsem se zkrátka vydělat pro rodinu co nejvíc peněz a to se mi taky dařilo. 

Vánoce ve vězení pohledem odsouzeného. Chuť Vánoc a Silvestra ve vězení? To je hlavně kvak, pomazánky a jogurtová "bomba"

Příchod adventu mi vždy mimo jiné připomene důležitý mezník v mém životě. Den, kdy jsem byl vzat do vazby. Poprvé v životě nebyl čas adventu spojen s vánočním zdobením domu, překážením při pečení cukroví a hektickými přípravami na Vánoce a konec roku. Postupně mi na mysl přicházel jiný význam adventu – očekávání (nejen příchodu Spasitele a vykupitele). Můj první advent ve vězení probíhal ve znamení očekávání, co se bude dít dál. V očekávání, kdy dorazí advokát, kdy přijde první dopis od rodiny, kdy mi bude povolená první návštěva, zkrátka kdy ta zatracená vazba skončí.

ZÁZNAM ZE SEMINÁŘE ZA BRANOU "PROČ ROSTE KRIMINALITA ŽEN" 15.11.2018

Text odsouzeného: amnestie aneb naděje umírá poslední

Amnestie, amina, amňa – s tímto synonymem naděje na propuštění z vězení na svobodu jsem se poprvé osobně setkal na konci své vazby v roce 2012. Už od léta jsem slýchal oknem své cely, jak si vězňové v ostravské vazební věznici z okna do okna vyměňovali tu reálné, tu nereálné i zcela absurdní teorie o tom, zda prezident Klaus na konci svého druhého volebního období amnestii udělí či neudělí. A jestli ano, tak jakou. Tehdy poprvé jsem se setkal také s amnestology.

VŠUDE DOBŘE – TAK PROČ ZŮSTAT V HORNÍM SLAVKOVĚ?

VŠUDE DOBŘE – TAK PROČ ZŮSTAT V HORNÍM SLAVKOVĚ?

aneb Jak přestěhovat odsouzeného (snadno a rychle?)

 „Kabáty, a za mnou!“ Imperativ, který jsem zaslechl na vycházkovém dvoře při jedné z prvních vycházek. Věta plně charakterizující názor většiny vězňů na pobyt v jednom z nejzápadnějších vězení v Česku. Věta lapidárně shrnující doporučení od barákového z přibylu: „Jsi prvolepenka, tak koukej vodsaď rychle vypadnout.“ Tato věta byla vyslovena se silným moravským dialektem a já si uvědomil, že pro umisťování vězňů do VTOS se uplatňují armádní metody. Tak, jako se z Plzně rukovalo k Michalovcům, a ze Žitného Ostrova do Boru u Tachova, tak se teď Ostraváci podívají do Horního Slavkova, Brňáci do Rýnovic a podobně. Ostatně i já sám jsem pobýval 340 dnů ve vazbě v Ostravě, ačkoliv trestný čin, za který jsem odsouzen, byl spáchán v Praze.

NÁROČNÝ MOMENT BYLO LOUČENÍ MATEK S DĚTMI. POKRAČOVÁNÍ TEXTU DANY VRABCOVÉ O ASISTOVANÝCH NÁVŠTĚVÁCH

Programem „Děti vězněných rodičů“ pracovníci ČHV zajišťovali v roli prostředníků a asistentů (mezi dětmi, rodiči, pečujícími osobami, sociálními pracovníky sociálně - právní ochrany dětí a pracovníky vězeňské služby) zprostředkování osobních setkání dětí s jejich vězněnými rodiči. Jednalo se o tzv. asistované návštěvy, které jednak posílily vzájemné rodinné vazby a jednak nezpůsobily dítěti trauma z vězeňského prostředí a pomohly rodičům i dětem zvládnout a užít si vzájemně setkání s rodičem po dlouhém odloučení. Dítě i odsouzený rodič by měl být na návštěvu důkladně připraven.  

MEDIÁTORKA DANA VRABCOVÁ: OSOBNÍ SETKÁNÍ S VĚZNĚNÝM RODIČEM PŘEDSTAVUJE NEJEFEKTIVNĚJŚÍ CESTU, JAK POSILOVAT JEJICH VZTAH

Někdejší pracovnice Českého helsinského výboru, dnes rodinná mediátorka a lektorka, doktorka Dana Vrabcová, se s námi podělila o svůj pohled na problematiku nám ta blízkou. Proč a hlavně jak napomáhat pravidelným kontaktům mezi odsouzenými rodiči a jejich dětmi. Dana Vrabcová čerpá ze zkušeností z projektů, kterými se - v ČR naprosto průkopnicky - pomáhalo dětem odsouzených rodičů pomáhalo v Českém helsinském výboru.

Jsem přesvědčena, že osobní setkání dítěte se svým vězněným rodičem představuje nejefektivnější cestu, jak udržovat a posilovat jejich vzájemný vztah. Návštěva ve věznici může pro dítě znamenat významný moment, díky kterému se přesvědčí, že jeho rodič žije a že je o něj postaráno. I rodič prožívá značnou úlevu při pohledu na své zdravé a prospívající dítě. Společné chvíle umožňují rodiči získat přehled o každodenním fungování svého potomka a zůstat v jeho životě přítomný a alespoň částečně aktivní. Jedinou cestou, jak může vězněný rodič rozvíjet svůj vztah s dítětem a stimulovat jeho existenci, vývoj a socializaci, zůstává forma pravidelného kontaktu. Nedostatek takového kontaktu ovlivňuje nejen povahu vazby dítě – rodič, ale negativně působí také na výchovnou roli rodiče, stejně tak jako na jeho roli v procesu individualizace dítěte.

PRÁCE VE VĚZENÍ: JAK JSEM SE STAL "ŠMEJDEM"

Je-li člověk zvyklý celý život pracovat, je ve vězení nejhorší to, že najednou pracovat nemůže. Samozřejmě, prvních pár dnů či týdnů si nicnedělání užívá. Je to taková „dovolená all inclusive“. A pokud se člověk v nástupním vězení či na přibylu ještě dostane ke knihám, tak čas v těch prvních dnech a týdnech příjemně ubíhá. Avšak čeho je moc, toho je příliš, nicnedělání se po čase omrzí. Na oddíle se přes den spát nedá a i četba po čase přestane bavit. Člověk začne toužit po práci.

NÁVŠTĚVNÍ DEN S DĚTMI VE VĚZNICI THORN CROSS ANEB ZA BRANOU NA KONFERENCI COPE O PRÁVECH DĚTÍ V MANCHESTERU

8 až 10. června 2018 se v Manchesteru ve Velké Británii konala konference pořádaná organizací COPE o právech dětí, jejichž rodiče jsou ve vězení nazvaná "Progress and Parental imprisonment: a child perspective ", a to ve spolupráci s organizací POPS (Partners of Prisoners), která se této problematice dlouhodobě věnuje. V roce 2016 jsme tuto organizaci  v Manchesteru navštívili, seznámili se s jejich činností a ředitelka POPS Diane Curry, spolu s dalšími kolegyněmi se potom zúčastnila naší konference o rodinách odsouzených v listopadu r. 2016. 

HLEDÁME PSYCHOLOGA NEBO PSYCHOTERAPEUTA PRO RODINY ODSOUZENÝCH

Občanské sdružení Za branou, z.s. přijme na DPP psychologa, nebo psychoterapeuta (např. sociální pracovník s psychoter. výcvikem) se zájmem o práci s rodinami a dětmi odsouzených, zejména ve věznicích.

Náplň práce:

- individuální konzultace s odsouzenými rodiči

- korespondence s odsouzenými rodiči

- konzultace s rodinami a blízkými odsouzených vč. dětí

V případě zájmu prosím CV zašlete nebo kontaktujte: 775 722 784, nebo