Literární soutěž 2026: (Ne)obyčejný strom, Dominik Šimek
Už více než století stojí osamocena na kopci tam, kde končí vesnická křížová cesta. Necelý kilometr od vrcholku se do výšky pětadvaceti metrů vypíná kostelní věž s přilehlým hřbitovem obehnaným cihlovou zídkou. Tou dělníci po první velké válce nahradili původní červotočem sežraný dřevěný můstek.
Číst dál: Literární soutěž 2026: (Ne)obyčejný strom, Dominik Šimek
Literární soutěž 2026: Za branami, Marek Vlček
Za branami zůstal domov,
hlas ženy, práh a klika,
dovolená, volný pohyb
a fenečka Kesy – tichá,
věrná kronika.
Literární soutěž 2026: Poslední báseň, Jaroslav M.
Našel jsem květiny na hrobě svého srdce,
je půlnoc a možná více než dvě hodiny přemýšlím,
co stalo se, že vyrostly na tomto pustém místě,
kde sto, ale spíš dvěstě let bylo prázdno a smutno.
Číst dál: Literární soutěž 2026: Poslední báseň, Jaroslav M.
Literární soutěž 2026: Betynka, Ramon
Jsem pankáč. No co už. Prostě mi na tenhle život padla karta. Nejde ani tolik vo muziku, jako spíš vo ten životní styl. Všechno po svým. Mám to tak rád. Tvrdej život, ale jízda. A přitom se furt cejtím a myslím si o sobě, že jsem relativně slušnej člověk, i s tím kriminálem (nic velkýho).
Literární soutěž 2026: Anička, můj den, můj sen, T. K.
Když byla Anička ještě malá holčička, hrozně se bála tmy. Myslela si, že pod postelí jsou schovaní bubáci a strašidla, kteří ji z domova chtějí odnést daleko pryč. A protože má doma milující maminku, tatínka i brášku, tak se ji rozhodně nikam nechce. Její tatínek měl pro strach pochopení, vždyť i on sám byl kdysi malý ustrašený kluk, jen se nikomu nechtěl přiznat, a zvlášť ne teď, když je z něj už velký táta. Možná i proto pořídil do pokoje Aničky modrou noční lampičku, která všechny ty bubáky a strašidla vyhnala z pokoje pryč. Anička se nejen přestala bát, ale naopak, když usnula, zdály se ji krásné sny plné barev, zvířátek a samozřejmě sladkostí rostoucích všude kolem ní.
Číst dál: Literární soutěž 2026: Anička, můj den, můj sen, T. K.
Strana 1 z 46