Vladimír: Českým prasatům z Agrofertu se žije lépe než odsouzeným

Při četbě 43. čísla časopisu TÝDEN ze 14. října 2019 jsem si toho všiml. Agrofert dlouhodobě investuje do toho, aby prasata prožila co nejkvalitnější život. Tato zpráva mě zaujala. Jak chce tato firma zlepšovat život sviním v České republice? A tak jsem si se zájmem celý rozhovor s paní Simonou Sokolovou, členkou představenstva holdingu Agrofert, přečetl.

Za branou na Žena-IN: Partner skončil ve vězení. Nevěděla jsem, jestli synovi lhát nebo mu říct pravdu, svěřuje se Petra

„S otcem svého syna nežiju od jeho dvou let, ale partnerský vztah mám. Syn mému příteli říká strejdo. Před několika lety byl partner vybodován za přestupky, jako je telefonování za jízdy nebo stání v zákazu, a sebrali mu řidičský průkaz. I přesto občas řídil. Potom za to byl potrestaný. Dostal celkem 17 měsíců. Sedm měsíců za maření výkonu úředního rozhodnutí a deset za pozdní nastoupení výkonu trestu,“ vypráví Petra s tím, že jejímu příteli momentálně zbývá do konce trestu ve věznici Rapotice deset měsíců. Více na: Žena-IN

Jan Frank: Vězení může být příležitostí pro vztah rodiče a dítěte

Vězení může být příležitostí pro vztah rodiče a dítěte

O lidech, kteří se ocitli ve vězení, se obvykle uvažuje v mnoha kategoriích. Viny, dluhů, uplatnění v práci, vztahu k obětem trestné činnosti, recidivy. Prakticky nikdy ale v jedné velmi významné. Jako o rodičích. Přitom odsouzených rodičů je v českých věznicích plno. Řádově několik tisíc, na které připadá několik desítek tisíc dětí. Čísla vysoká, že? Jde být rodičem z vězení? Nebo se jím opět stát, Jak se tomu dá pomoci?

Fejeton: srovnání dvou věznic z pohledu volného času a kvality návštěv

Už je to rok, co jsem opustil věznici v srdci Slavkovského lesa a byl na vlastní žádost přemístěn do věznice blíže k domovu poblíž města chmele. Z mého pohledu se mi hned po příjezdu věznice v Novém Sedle v porovnání s věznicí v Horním Slavkově jevila jako příjemnější místo pro trávení dnů, měsíců a roků nesvobody. Je pravda, že někteří vězni mají jiný názor. Ale to je jejich věc. Třeba spoluvězeň Frantík. Ten je skálopevně přesvědčen, že věznice v Novém Sedle je nejhorší věznicí ve střední Evropě. Svůj názor je ochoten hájit doslova do krve, přestože v jiné věznici, s výjimkou pár týdnů na vazbě v Praze na Pankráci, za sedm let nikdy nebyl. V jeho názoru ho nezviklá ani spoluvězeň, který přijel z věznice Bytíz u Příbrami a na otázku, jaké to na Bytízi je, lakonicky odvětil: „Pánové, no hrůza! Na Bytízi je taková bída, že tam i cigáni jsou bílí!“

Záznam ze semináře o právních, etických a psychologických aspektech setkávání odsouzených rodičů s dětmi

Petra: syn nechtěl věřit, že Rapotice jsou vězení

Můj přítel je již 5 měsíc ve vězeí. Žili jsme rok ve společné domácnosti, mého syna měl jako vlastního a syn měl k němu velké citové pouto. Nástup do věznce mě zaskočil, nevěděla jsem, jak to mám čtyřletému synovi vysvětlit.  Mám mu lhát? Mám si vymyslet něco, čemu uvěří? Jak to vůbec říct, jak se s tím syn popere.

SVÉPOMOCNÁ SKUPINA-NEJSTE V TOM SAMI

Když u nás před lety jedno sychravé listopadové ráno zazvonila hospodářská kriminálka a po důsledné prohlídce domu odvedli tátu k výslechu a cely předběžného zadržení, celý život se nám v tu chvíli obrátil naruby. Nejen, že to pro nás byla v té době naprosto nepředstavitelná situace, o které jsme neuvažovali ani v těch nejdivočejších představách. Najednou jsme  zjistili i to, že vůbec nevíme, CO TO JE VAZBA, JAK DLOUHO MŮŽE TRVAT, KDY SE ZASE UVIDÍME, JAK SE BUDEME DOMLOUVAT  A HLAVNĚ, CO NÁS JEŠTĚ MŮŽE ČEKAT.

JUDr. BEDŘIŠKA KOPOLDOVÁ: "I ODSOUZENÍ MAJÍ PRÁVO NA INFORMACE O DÉTECH A MOHOU SE HO DOMOCI SOUDNÍ CESTOU"

Co může odsouzený (odsouzená) dělat v případě, když mu partnerka (partner) a matka (otec, případně jiná osoba pečující o děti) dětí brání ve styku s dětmi a nedává mu ani informace o dětech? S takovými případy se u nás v Za branou velmi často setkáváme a odsouzení se na nás obracejí s žádostí o pomoc a radu.

MARCEL: "ZAČAL JSEM Z VĚZENÍ VOLAT DCERÁM A NAJEDNOU MI BYLO O HODNĚ LÍP"

Jmenuji se Marcel. Před nástupem trestu jsem já, moje dnes už bývalá přítelkyně a naše dvě dcery žili ve Zlíně v krásném a útulném baťovském domku. Myslím, že jsme žili dobře, přítelkyně byla stoprocentní máma. Já jsem pracoval jako kamioňák. Jezdil jsem hlavně do zahraničí, takže jsem nebýval moc doma, jen na víkendy, ale ty vždycky utekly dost rychle. Snažil jsem se zkrátka vydělat pro rodinu co nejvíc peněz a to se mi taky dařilo. 

Vánoce ve vězení pohledem odsouzeného. Chuť Vánoc a Silvestra ve vězení? To je hlavně kvak, pomazánky a jogurtová "bomba"

Příchod adventu mi vždy mimo jiné připomene důležitý mezník v mém životě. Den, kdy jsem byl vzat do vazby. Poprvé v životě nebyl čas adventu spojen s vánočním zdobením domu, překážením při pečení cukroví a hektickými přípravami na Vánoce a konec roku. Postupně mi na mysl přicházel jiný význam adventu – očekávání (nejen příchodu Spasitele a vykupitele). Můj první advent ve vězení probíhal ve znamení očekávání, co se bude dít dál. V očekávání, kdy dorazí advokát, kdy přijde první dopis od rodiny, kdy mi bude povolená první návštěva, zkrátka kdy ta zatracená vazba skončí.

ZÁZNAM ZE SEMINÁŘE ZA BRANOU "PROČ ROSTE KRIMINALITA ŽEN" 15.11.2018

Text odsouzeného: amnestie aneb naděje umírá poslední

Amnestie, amina, amňa – s tímto synonymem naděje na propuštění z vězení na svobodu jsem se poprvé osobně setkal na konci své vazby v roce 2012. Už od léta jsem slýchal oknem své cely, jak si vězňové v ostravské vazební věznici z okna do okna vyměňovali tu reálné, tu nereálné i zcela absurdní teorie o tom, zda prezident Klaus na konci svého druhého volebního období amnestii udělí či neudělí. A jestli ano, tak jakou. Tehdy poprvé jsem se setkal také s amnestology.