Jeden nepoctivý a zlý hospodář jménem Staněk měl na tehdejší dobu celkem velké hospodářství. Všichni jeho sousedé se tak dobře jako on neměli. Častokrát si museli jít k lakomému Staňkovi vypůjčit mouku, sádlo, brambory nebo vejce, inu to, co zrovna doma chybělo. Jenže hamižný statkář byl vydřiduch. Všechno, co chudým sousedům půjčil, chtěl dvojnásob vrátit.
Svit podzimního slunce byl již dávno ten tam, když se na první pohled opuštěnou ulicí v periferní čtvrti malého městečka začaly nést téměř neslyšné kroky mladého muže s lehce zanedbaným zjevem nesoucího sportovní tašku přehozenou přes rameno a mířícího za jasným cílem.
Ruku na srdce pánové, kdo by nechtěl mít po boku ženu, která při něm bude stát za všech okolností a povětrnostních podmínek? Půjde s ním přes hory a doly i jiné geologické útvary až na kraj světa? Pro ty, co takovou našli, jenom dobře. A pro toho, komu to zní příliš pohádkově, poslechněte, co se přihodilo mně. Jo jasně, jsem teď v base, ale že jsem musel za mříže, je zcela v duchu rčení, že na všem zlém je něco dobrého. Ale popořadě.
Kniha první: Našel jsem
Bylo mi čerstvě devatenáct. Úspěšně jsem dokončil střední školu. Slovo úspěšně je v tak velkých uvozovkách, že byste potřebovali mít ruce velké jako Hagrid, aby správně vystihly to, jak úžasný svědomitý student jsem byl.
Když se Vás někdo zeptá: „Co je Tvým snem?“ Jak byste odpověděli? Spoustu lidí na tuto otázku nedokáže odpovědět, a přitom je tak důležité mít sny a stanovené cíle a jít si za nimi. Krůček po krůčku. Protože jinak má člověk pocit, že jen bezcílně tápe a proplouvá životem, který nabízí tak mnoho. A při tom ke štěstí stačí tak málo.
Strana 2 z 5