Za branou je den v mé moci,

před ní vládne temná noc.

Ve dne stejně jako v noci,

prosím Boha o pomoc.

Chtěl bych, co za bránou čeká,

na mě, na vězně a na člověka.

Dívenku, jež občas pláče,

netušíc, jak mám ji rád.

 Malé nemotorné ptáče,

o němž nechávám si zdát.

Hrsti vděků, jež teď cítím,

pocity, co mám s ní rád.

V myšlenkách a fantaziích,

přemítám o našich hrách.

Loučení – kéž by se jen zdálo.

A bylo jen pouhý sen,

než by žalem popukalo srdce mé

a vše skryté v něm.

Temnou nocí hvězda svítí,

její nekonečná zář.

Moje nekonečná láska,

její nejněžnější tvář.

L. H., Věznice Heřmanice