Tak jsem konečně dostal práci. Několik let jsem se s radostí nutil chodit do školy, kterou poskytovala věznice. Je to dobrý druh zábavy, pokud člověk chce něco dokázat. Něco tomu ale v mém případě chybí. Práce je prostě práce. Samozřejmě jsem plný vědomostí, a to se mi líbí. Jsem spokojený. Moje práce je pro mě zábava. Telefonuji lidem a nabízím jim služby. Není to vůbec fyzicky náročné, ale je to náročné psychicky. Musíte pořád dokola opakovat stejnou větu a být na lidi milí. Dokola a pořád dokola, abyste trefili člověka, který má zájem.
Máma
Jaképak bylo první slovo člověka?
Kolikpak písmen mělo?
Bylo dlouhé, či zcela kratičké?
Jakými pocity znělo?
Hlasité, nebo potiché?
Narodila jsem se v malém městě na okraji Olomouce. V mém rodném listě je napsáno Šternberk. Vždycky mi to znělo velmi honosně. Jako město králů. Město velkých věcí. I velkých tajemství.
Tak tu tak sedím a říkám si: „Ach bože, to jsi nám to zavařil. Mně a Mirkovi.“ Já vím, že na všem zlém je něco dobrého – jen se umět dívat a pak hledat. Poznali jsme se náhodou anebo ne? Naše životy byly úplně rozdílné. Málem jsme se nikdy nesetkali. „Tak to je Mirek“, představila mi Mirka dáma, která ho měla v tu dobu na starosti. „Těší mě“, řekl Mirek.
Když zavřela se brána,
když přišel můj trest,
zjistila jsem,
jak moc jsem sama,
a co vše musím snést.
Strana 4 z 5