Už je to rok, co jsem opustil věznici v srdci Slavkovského lesa a byl na vlastní žádost přemístěn do věznice blíže k domovu poblíž města chmele. Z mého pohledu se mi hned po příjezdu věznice v Novém Sedle v porovnání s věznicí v Horním Slavkově jevila jako příjemnější místo pro trávení dnů, měsíců a roků nesvobody. Je pravda, že někteří vězni mají jiný názor. Ale to je jejich věc. Třeba spoluvězeň Frantík. Ten je skálopevně přesvědčen, že věznice v Novém Sedle je nejhorší věznicí ve střední Evropě. Svůj názor je ochoten hájit doslova do krve, přestože v jiné věznici, s výjimkou pár týdnů na vazbě v Praze na Pankráci, za sedm let nikdy nebyl. V jeho názoru ho nezviklá ani spoluvězeň, který přijel z věznice Bytíz u Příbrami a na otázku, jaké to na Bytízi je, lakonicky odvětil: „Pánové, no hrůza! Na Bytízi je taková bída, že tam i cigáni jsou bílí!“

Když u nás před lety jedno sychravé listopadové ráno zazvonila hospodářská kriminálka a po důsledné prohlídce domu odvedli tátu k výslechu a cely předběžného zadržení, celý život se nám v tu chvíli obrátil naruby. Nejen, že to pro nás byla v té době naprosto nepředstavitelná situace, o které jsme neuvažovali ani v těch nejdivočejších představách. Najednou jsme  zjistili i to, že vůbec nevíme, CO TO JE VAZBA, JAK DLOUHO MŮŽE TRVAT, KDY SE ZASE UVIDÍME, JAK SE BUDEME DOMLOUVAT  A HLAVNĚ, CO NÁS JEŠTĚ MŮŽE ČEKAT.

Můj přítel je již 5 měsíc ve vězeí. Žili jsme rok ve společné domácnosti, mého syna měl jako vlastního a syn měl k němu velké citové pouto. Nástup do věznce mě zaskočil, nevěděla jsem, jak to mám čtyřletému synovi vysvětlit.  Mám mu lhát? Mám si vymyslet něco, čemu uvěří? Jak to vůbec říct, jak se s tím syn popere.

Jmenuji se Marcel. Před nástupem trestu jsem já, moje dnes už bývalá přítelkyně a naše dvě dcery žili ve Zlíně v krásném a útulném baťovském domku. Myslím, že jsme žili dobře, přítelkyně byla stoprocentní máma. Já jsem pracoval jako kamioňák. Jezdil jsem hlavně do zahraničí, takže jsem nebýval moc doma, jen na víkendy, ale ty vždycky utekly dost rychle. Snažil jsem se zkrátka vydělat pro rodinu co nejvíc peněz a to se mi taky dařilo.