Svírání žaludku a studený a horký pot, to je přesně to, co cítíme u vstupu do věznice Pankrác. O to je to horší, když vedete na návštěvu malé dítě. Dítě, které má nárok na to, vidět svého tatínka, který je ve výkonu trestu a je jedno za co.

Dálková eskorta. To je způsob, kterým se lidé ve výkonu trestu odnětí svobody, jinými slovy muklové, dostávají z jednoho vězení do druhého. Například z vězení, do kterého nastoupili, do vězení, ve kterém si trest nebo jeho část odsedí.

Manžel byl po nástupu do VTOS v krátké době přeřazen nejprve do Věznice Kynšperk nad Ohří, následně po naší žádosti o přeložení do Vazební věznice Praha Ruzyně. Obě zařízení jsem navštěvovala i s dětmi, protože jsou malé a potřebují co nejvíce kontaktu s otcem. Ačkoli by to vězeňský systém měl umožňovat, ani v jedné věznici nám nevyšli vstříc s tím, že bychom si možnost kontaktu na 180 min. měsíčně rozdělili na návštěvy 1x za 14 dní po 90 min., tak jak to fungovalo např. při návštěvách ve vazební věznici. Synovi jsou 4 roky a absolvovat 3 hodiny sezením u stolečku je pro něj nemyslitelné. 

Motto výstižně charakterizuje principy českého vězeňského zdravotnictví na počátku 21. století. Podle mého názoru je ale odrazem celkové běžné cesty ke špičkové, bezplatné a plně dostupné lékařské péče pro všechny. Jak už v roce 1996 řekl tehdejší náměstek ministra zdravotnictví pro reformu českého zdravotnictví, jsou tyto požadavky najednou nedosažitelné. Chápu to. Co však nechápu, jsou situace, kdy o poskytnutí nezbytné zdravotní péče ve vězení, tedy v situaci, kdy je výběr svobodné volby lékaře omezen, rozhoduje solventnost pacienta a nikoliv jeho zdravotní stav. Vězeňské zdravotnictví jsem zažil na vlastní kůži a nestačil jsem se divit. Ale popořadě…