Máma

Jaképak bylo první slovo člověka?

Kolikpak písmen mělo?

Bylo dlouhé, či zcela kratičké?

Jakými pocity znělo?

Hlasité, nebo potiché?

 

Šeptalo se jím jméno Boha?

Jméno jakého obsahu?

A co kdyby znamenalo vše?

Z hloubi lidské duše, lásky...

Slovo hebké náruče...

Bezpečí...

 

Dvě písmenka všeho lidstva

ve dvou slabikách...

Nejhezčí slovo člověka!

Značí celý jeho svět...

 

Máma, k životu mě přivede,

je prvním slovem úst,

voláš ji v bolesti, v neštěstí,

při posledním výdechu,

jakoby duše věděla,

kdo čeká na druhém břehu...

 

Mami, ty, jediná v celém životě,

každého z nás...

 

Sněžný sen

Letošní první vločka sněhová,

upomínky dětských snů přivolá,

že Eskymákem jsem,

stavím si iglů

a lovím tuleně.

Jako bych časem cestoval,

slyším mámin hlas...

Volá mě z kuchyně

k večeři, že rýmu budu mít

a čepici,

ať si nasadím,

rukavice neztratím.

 

Mé modré palčáky,

nemám je rád!

Kulička ledovka

v nich nejde udělat.

Tu musíš prsty hníst,

až rozpouští se

ve dlaních.

 

S takovou kuličkou

nejdále dohodíš.

Sněhové vločky,

kouzelné,

někdy jich plno je.

 

AUTOR, Věznice Kuřim