Rozkvetlá louka

Rozkvetlá louka, ta žije si svým životem.

Brzo ráno, kdy padá rosa,

když sluníčko, schované je ještě za mrakem,

probouzí se motýl, včela, taky vosa,

ten ranní koncert kolem,

je prostě malým zázrakem.

Z poupat rázem stávají se květy

a jejich vůně začínají čarovat.

Nelze najít slova, natož složit věty,

té nádheře nedá se vůbec odolat.

Rozkvetlá louka, ta žije si svým životem

a má prostě svoje pravidla.

Tak jako můj život zde za plotem,

kde každá květina časem uvadla.

Začátek

Dali nám svobodu, zvedli nám závory,

prý teď můžem kamkoli.

Dali nám extošku, hulení a tvrdý drogy,

však návod nám nedali, a tím to vše začali.

A tak plní elánu ze získané svobody,

jen málokdo vnímal, že dějí se nehody.

Neposlušnost – prý je základem svobody.

Poslušní – se stávají otroky,

my ostatní, šli sedět na roky.

A tak tady čekáme, až zvednou nám závoru,

pak půjdem vzpřímeně a s hlavou nahoru.

Budem se usmívat, vždyť víme, proč jsme tady byli,

prostě tu svobodu, jsme jen špatně pochopili.

Pavel Motyčka, Věznice Opava