L. S.: Trojí trest

Vojtíškovi bylo právě 5 let. Oslavu mu však uspořádali už o týden dříve, protože právě v den jeho narozenin musel tatínek odjet. „Nějakou dobu tady s vámi nebudu“, řekl Vojtíškovi. „Ale jak se vrátím, zase spolu půjdeme do lesa, budeme jezdit na kole a hrát si na hřišti“.

Michal Kerner: Jako blesk z čistého nebe

V této době, kdy jsme všichni ochuzeni o návštěvy, nám vedení věznice umožnilo Skype videohovory s rodinou. Je to ani ne týden, co jsem skypoval s mojí mamkou, byla tam i moje 17letá dcera a můj 3letý syn, abych se alespoň trochu potěšil a povzbudil, že je vidím. Jenže šok, který následoval, mě naprosto ochromil.

Zdeněk Ladič: Za branou je pro mě pouto, který už nikdy neroztrhnu

Jmenuju se Zdeněk Ladič , je mi 34 let a pocházím ze Štětí. Mám syna a dceru, výbornou mamku a tátu a samozřejmě čtyři blázniví sourozence. Dva bratry a dvě sestry. Pocházím z dobré rodiny a já jsem ta černá ovce, která je skoro v každé rodině. Dostal jsem 12 let za loupež a do konce mi zbývá půl roku. Udělal jsem tolik špatností, že si to nedokážete představit. Kradl jsem a loupil a bral drogy. Jestli jsme nevinný? Určitě ne.

Dominika Draxlerová: Nic z toho, co se mi stalo, není vina rodičů

Já, vymodlené dítě, na které se všichni z rodiny těšili. Oplakávali štěstím můj příchod na svět. To ale ještě nevěděli, že za pár let budou plakat smutkem kvůli životu, který jsem si vybrala.

Viliam Ondrejka: Zrozen z pekla

Zrozen z pekla

Rodina – toto slovo zná každý. Ať se jedná o nevzdělaného Roma nebo i inženýra atomové fyziky. Je to základ našeho šťastného a dobrého života. Jsou ale i tací, kteří vědí, co to rodina je, ale jejich život je stejný jako život osamělého vlka. Víte, co to rodina je, vidíte ve svém okolí, jak rodina funguje, tiše jim ve skrytu duše závidíte, ale nemáte ji. Tehdy si, po tom všem, uvědomíte, jak je rodina důležitá, jak vám pomáhá a vás trápí a nesmírně bolí, že ji nemáte. Nemáte totiž nikoho. Jste sám. A to je můj případ.

Robert: při druhé návštěvě se za mnou syn rozběhl, řekl „ahoj tatínku“ a políbil mě

Po mém uvěznění jsem přišel  o kontakt s dětmi. Kontaktoval jsem proto spolek Za branou, aby mi pomohli kontakt s dětmi obnovit. Díky radám, známkám i kreditu na volání z vězení od nich jsem postupně docílil toho, že jsem měl návštěvy dětí z dětského domova.

Fejeton: srovnání dvou věznic z pohledu volného času a kvality návštěv

Už je to rok, co jsem opustil věznici v srdci Slavkovského lesa a byl na vlastní žádost přemístěn do věznice blíže k domovu poblíž města chmele. Z mého pohledu se mi hned po příjezdu věznice v Novém Sedle v porovnání s věznicí v Horním Slavkově jevila jako příjemnější místo pro trávení dnů, měsíců a roků nesvobody. Je pravda, že někteří vězni mají jiný názor. Ale to je jejich věc. Třeba spoluvězeň Frantík. Ten je skálopevně přesvědčen, že věznice v Novém Sedle je nejhorší věznicí ve střední Evropě. Svůj názor je ochoten hájit doslova do krve, přestože v jiné věznici, s výjimkou pár týdnů na vazbě v Praze na Pankráci, za sedm let nikdy nebyl. V jeho názoru ho nezviklá ani spoluvězeň, který přijel z věznice Bytíz u Příbrami a na otázku, jaké to na Bytízi je, lakonicky odvětil: „Pánové, no hrůza! Na Bytízi je taková bída, že tam i cigáni jsou bílí!“

Petra: syn nechtěl věřit, že Rapotice jsou vězení

Můj přítel je již 5 měsíc ve vězeí. Žili jsme rok ve společné domácnosti, mého syna měl jako vlastního a syn měl k němu velké citové pouto. Nástup do věznce mě zaskočil, nevěděla jsem, jak to mám čtyřletému synovi vysvětlit.  Mám mu lhát? Mám si vymyslet něco, čemu uvěří? Jak to vůbec říct, jak se s tím syn popere.

SVÉPOMOCNÁ SKUPINA-NEJSTE V TOM SAMI

Když u nás před lety jedno sychravé listopadové ráno zazvonila hospodářská kriminálka a po důsledné prohlídce domu odvedli tátu k výslechu a cely předběžného zadržení, celý život se nám v tu chvíli obrátil naruby. Nejen, že to pro nás byla v té době naprosto nepředstavitelná situace, o které jsme neuvažovali ani v těch nejdivočejších představách. Najednou jsme  zjistili i to, že vůbec nevíme, CO TO JE VAZBA, JAK DLOUHO MŮŽE TRVAT, KDY SE ZASE UVIDÍME, JAK SE BUDEME DOMLOUVAT  A HLAVNĚ, CO NÁS JEŠTĚ MŮŽE ČEKAT.

MARCEL: "ZAČAL JSEM Z VĚZENÍ VOLAT DCERÁM A NAJEDNOU MI BYLO O HODNĚ LÍP"

Jmenuji se Marcel. Před nástupem trestu jsem já, moje dnes už bývalá přítelkyně a naše dvě dcery žili ve Zlíně v krásném a útulném baťovském domku. Myslím, že jsme žili dobře, přítelkyně byla stoprocentní máma. Já jsem pracoval jako kamioňák. Jezdil jsem hlavně do zahraničí, takže jsem nebýval moc doma, jen na víkendy, ale ty vždycky utekly dost rychle. Snažil jsem se zkrátka vydělat pro rodinu co nejvíc peněz a to se mi taky dařilo. 

Vánoce ve vězení pohledem odsouzeného. Chuť Vánoc a Silvestra ve vězení? To je hlavně kvak, pomazánky a jogurtová "bomba"

Příchod adventu mi vždy mimo jiné připomene důležitý mezník v mém životě. Den, kdy jsem byl vzat do vazby. Poprvé v životě nebyl čas adventu spojen s vánočním zdobením domu, překážením při pečení cukroví a hektickými přípravami na Vánoce a konec roku. Postupně mi na mysl přicházel jiný význam adventu – očekávání (nejen příchodu Spasitele a vykupitele). Můj první advent ve vězení probíhal ve znamení očekávání, co se bude dít dál. V očekávání, kdy dorazí advokát, kdy přijde první dopis od rodiny, kdy mi bude povolená první návštěva, zkrátka kdy ta zatracená vazba skončí.

NÁVŠTĚVA NA PANKRÁCI OČIMA BABIČKY: PROČ NEMÁ ODSOUZENÝ PRÁVO NA DŮSTOJNÉ SETKÁNÍ SE SVÝM DÍTĚTEM?

Svírání žaludku a studený a horký pot, to je přesně to, co cítíme u vstupu do věznice Pankrác. O to je to horší, když vedete na návštěvu malé dítě. Dítě, které má nárok na to, vidět svého tatínka, který je ve výkonu trestu a je jedno za co.