Michal Horáček: Své první texty jsem napsal na Ruzyni. Dát „kriminálníkovi“ důvěru? Takovou naivitu považuji za správnou.

Roli váženého porotce III. ročníku Literární soutěže Za branou přijal letos Michal Horáček. Novinář, spisovatel, autor hudebních textů, podnikatel, ale také nedávný kandidát na prezidenta ČR. Pro autory mimořádná čest. Ne však tak úplně náhodná. Michal Horáček v rámci své prezidentské kampaně neopomenul ani věznice. Umění je podle něj nekonečně vstřícné. Odsouzeným autorům vysílá skrytý vzkaz: umění, ať už výtvarnému, nebo literatuře, je třeba se věnovat.

Knihovník Martin, Věznice Oráčov: "Typický čtenář ve vězení neexistuje".

Další věznicí, kde jsme mohli nahlédnout na to, jak to chodí v tamní knihovně, byl Oráčov. O tamní fond se stará Martin, kterému za odpovědi moc děkujeme.

Kolik je v knihovně Věznice Oráčov titulů?Jsou to vše knihy, nebo se v to počítají také například časopisy?

V knihovně je přibl. 4 500 položek. K zapůjčení je také více než 400 cizojazyčných titulů (ruština, angličtina, němčina, rumunština, bulharština, francouština, holandština, vietnamština atd.), také učebnice, atlasy, slovníky, encyklopedie a odborné tituly (historie, fauna a flora, technika, umění, náboženství, psychologie, lekařství, sport, cestování atd..)

10 let Svépomocné skupiny

Letos uplyne 10 let od okamžiku, kdy jsme v OS Za branou začali organizovat setkání blízkých rodin odsouzených osob, případně lidí, kteří se již z vězení vrátili. Setkání od roku 2012 podnes nesou trochu kostrbatý, ale stále původní název „Svépomocná skupina pro osoby blízké odsouzeným“. Tento „projekt“ dnes spoluvytváří jistou tradici Za branou. Každý, kdo se v kterémkoli segmentu sociální práce pokusil založit nějakou svépomocnou skupinu, potvrdí, že se nejedná o zrovna jednoduchou disciplínu. Je proto zajímavé zavzpomínat na začátky a zamyslet se nad faktory, díky nimž můžeme dnes prohlásit, že „to funguje“. Zmínit je samozřejmě nutno i limity.

Knihovník Roman z Věznice Plzeň: „Vězni se často ptají po vzdělávací literatuře, ale té je málo“.

Být knihovníkem je v každé věznici pro odsouzené příjemná profese. Skýtá klid, příjemné prostředí a pro někoho i možnost četby. Je to i případ odsouzeného Romana, který se stará o knihovnu Věznice Plzeň. Ta je na svou knihovnu, kde vládne 100% pořádek a čistota, právem hrdá. Co vězni čtou? Jaké knihy je zajímají, jak knihovna funguje? Z Romanových odpovědí plyne, že ho práce baví a věří v její smysl.