Můj starší syn Aleš nikdy nebyl vzorné dítě, dělal nám spíše starosti a jako dospělý se rozhodl v tom pokračovat. Nikoho ale nenapadlo, že to zajde až tak daleko a Aleš se dostane do vězení. Ten jeho příběh začal před dvěma lety, přesně na den 22. května. Můj mladší syn právě slavil narozeniny. Jak už to na oslavách bývá, nechyběl ani alkohol. Nakonec, kluci už jsou plnoletí, tak proč ne. Jenomže Aleš to s alkoholem dost přehnal a asi k tomu přidal i nějakou tu cigaretu marihuany. Takto posílen nasedl do auta bez zabaveného řidičáku a se vydal pomstít své staré křivdy. Průšvih byl na světě.

Není důležité, co se tu noc přesně stalo. Rozhodně to ale nebylo nevinné rozbití okna. Nikdo z rodiny u toho pochopitelně nebyl, takže jsme se dozvídali jen útržky od lidí z obce, kde Aleš se svým otcem a mladším bratrem bydlel. Tu noc ho odvezla policie a nikdo nevěděl kam. Byli jsme na něj neskutečně naštvaní, ale starost o něj byla silnější než náš vztek. Nevěděli jsme, kde je, a tak jsme se obrátili na nejbližší oddělení státní policie. Jenomže o plnoletém člověku vám informace nikdo nedá, i když je to váš blízký, v mém případě syn. Poradili mi, abych napsala synovi dopis do nejbližší vazební věznice nebo počkala, až přijde dopis od něj.

Každý zadržený má totiž právo napsat svým nejbližším dopis, aby je informoval o tom, kde se nachází. Papír, obálku a úhradu poštovného mu zajistí vazební věznice. Může chvíli trvat, než dopis přijde. Zachovejte klid a vyčkejte. Pokud se vám nechce jen čekat, napište mu sami. Najděte si adresu nejbližší vazební věznice nebo požádejte policii, aby vám ji sdělila (adresa je veřejný údaj, takže tu vám bez obav poskytnout mohou). Na obálku napište jeho jméno a jeho datum narození. Pokud by se stalo, že váš blízký bude v jiné věznici, nevadí. Věznice si sama zjistí, kde se nachází a dopis mu do příslušné věznice přepošle.Tato varianta je vhodná i pro případ, že se váš zadržený stydí a s napsáním dopisu váhá.

Do dopisu můžete přidat pár známek, obálky, dopisní papír a tužku. Nezapomeňte uvést vaší zpáteční adresu, případně ještě telefonický kontakt na vás. To pro jistotu, když váš zadržený s vámi nebydlí a vaši adresu si nepamatuje. Telefonní čísla dnes už v hlavě také moc lidí nenosí. Já jsem napsala Alešovi do nejbližší vazební věznice a čekala, co se bude dít. Za několik dnů jsem dostala odpověď. Mezitím ještě došel dopis, který poslal Aleš do místa svého trvalého bydliště, kde žije jeho otec.

Čekání na odpověď nebylo dlouhé, přes to mi připadalo jako věčnost. Ale nic víc se v tuto chvíli opravdu udělat nedá. Že vám váš zadržený na dopis odpoví, to už záleží jen na něm. Můžete si však být jisti, že váš dopis mu bude v pořádku doručen. S Alešem jsme si vyměnili spoustu dopisů. Nikdy se nám nestalo, že se některý ztratil.V dopisech, které vyplňovaly čas mezi návštěvami ve věznici, jsme se snažili Aleše podporovat a směrovat ho na správnou cestu v životě.

Přidat komentář