Takový pocit úlevy, štěstí a naděje jsem snad nikdy ve svém životě nezažila. Konečně končila válka a odtáhly ty zrůdy v naleštěných holínkách. Vím, že teď už bude všechno tak, jak má být.

Omlouváme se všem čtenářům finálových děl III. ročníku Literární soutěže Za branou. Jak zřejmě sami vidíte, přímo na webu rodinyveznu.cz nelze již autorům vyjádřit sympatii formou "lajknutí" přímo pod dílo. Je to technická změna oproti minulosti ze strany provozovatele webu, kterou musíme respektovat. Možné je nicméně přímé sdílení z webu. Prosíme proto, abyste případné sympatie ke kterémukoli dílu vyjádřili "lajknutím" na Facebooku Za branou, kde všechna zveřejněná díla sdílíme. Pro autory budou hrát roli v rámci Ceny veřejnosti, kterou vyhlásíme po uveřejnění všech děl na přelomu července a srpna.

Ať je toto poučení pro holky a chlapce,

dostat se na dno, je jízda z kopce.

Bylo mi jen 15 let,

a mně tenkrát patřil svět.

V hlubokém lese, kam ještě nikdy lidská noha nevkročila, žije podivuhodné společenství lesních zvířátek. Na kopci, kde sníh vydrží až do pozdního jara, přebývá rodina medvědů ve svém brlohu. Táta Ríša, maminka Máša a dospívající méďa Kája. Abychom se vyznali v medvědím věku, tak Kájovi jsou 3 roky, a to zrovna u medvědů začíná puberta a s tou přicházejí ty největší starosti.