V hlubokém lese, kam ještě nikdy lidská noha nevkročila, žije podivuhodné společenství lesních zvířátek. Na kopci, kde sníh vydrží až do pozdního jara, přebývá rodina medvědů ve svém brlohu. Táta Ríša, maminka Máša a dospívající méďa Kája. Abychom se vyznali v medvědím věku, tak Kájovi jsou 3 roky, a to zrovna u medvědů začíná puberta a s tou přicházejí ty největší starosti.

Pod kopcem už se to hemží dalšími zvířátky, všechna se potkávají u řeky tvořící přirozenou hranici jejich území. Bobří rodina se usadila ve starém vykotlaném dubu a paní Bobrová zde provozuje svůj malý obchod s rybami a proutěným zbožím. Je to tady takové lesní centrum. Má to dva důvody. Všichni se tu sejdou u řeky, aby se napili a zadruhé se právě tady na břehu pořádají sobotní trhy.

To bývá velmi rušný den. Každý, kdo má tlapky a drápky nebo křídla, přináší své výrobky a zboží k prodeji nebo k výměně. Například paní Zajícová má vždy čerstvé a voňavé bylinky. Pan Jelen nabízí nádherné paroží, Lasičkovi vajíčka, paní Myšková prodává všechny druhy oříšků, žaludy, bukvice a kaštany. Pan Datel umí vyrábět obrazy z kůry. A nikdy nechybí rodina Liškových, která si zařídila živnost s lesními plody, jako jsou maliny, borůvky, lesní jahody a ostružiny. Svůj stánek zde mají i medvědi, samozřejmě s čím jiným než s medem a se včelím voskem.

Uprostřed tržiště stojí mohutný starobylý dub, na kterém každou sobotu sedává a podřimuje moudrý a zkušený pan Sova. Nic neprodává, ale něco přeci nabízí. Všem dokáže moudře a spravedlivě poradit a rozhoduje spory mezi zvířátky. Minulý týden musel pan Sova upravit pracovní dobu pana Datla, protože Lasičkovi chodí na noční směnu, a nemohli se kvůli hlasité práci pana Datla vyspat.

Každý, kdo na sobotní trhy dorazí, musí dodržet určitá pravidla. Každý má své místo k prodeji zboží, každý musí řádně zaplatit, a nebo dodržet slovo, pokud něco dostane na dluh. Jenže právě to je kámen úrazu medvěda Káji. Jak známo, medvědi jsou od přírody všežravci, chutná jim vše, nač přijdou. Káju honí mlsná a obchází každý stánek. Svoje chutě nedokáže udržet na uzdě.

„Paní Lišková, dejte mi prosím 2 tlapky malin a ostružin,“ říká Kája, „a ještě hrst borůvek. Já vám za to přinesu od maminky sklenici výborného medu.“

„To víš že jo, Kájo,“ souhlasí paní Lišková, která netuší, že si mlsný méďa vymýšlí. U paní Myškové to samé zopakoval s ořechy, a u bobrů dokonce ukradl 2 ryby, takže se z něj rázem stal zloděj. Kája nepozorovaně šel a schoval se za skálu. Vše, co měl v košíku od důvěřivých sousedů, vmžiku schramstnul. Jak si tak náramně nacpal břicho dobrotami, lehnul si do listí a usnul. Trhy už se chýlily ke konci, všechna zvířátka balila zboží a chystala se k odchodu.

„Paní Mášo,“ volá paní Lišková na Kájovu maminku, „je mi to trochu trapné, ale dlužíte mi sklenici medu.“ Přicupitala také paní Myšková a v rozčílení povídá svým pisklavým hlasem: „já k já k tomu přijdu, Mášo, ten tvůj kluk si u mě nabral přes půl košíku ořechů a nezaplatil, co je to za vychování, vždyť takhle přijdu na mizinu.“

„Počkejte, sousedky, to se musí nějak vysvětlit,“ brání se překvapená Máša. „Musíme se zeptat Káji, co to má všechno znamenat.“ Jenže po Kájovi jakoby se slehla zem. Máma medvědice se začala bát. A tak začala zvířátka po Kájovi pátrat. Odevšad se ozývalo: „Kájo, Kájo…“ Do pátrací akce se nakonec zapojili úplně všichni. Kdo měl křídla, létal nad lesem a hledal medvěda shora. Ale bez úspěchu.

Setmělo se, tma jako v ranci a zoufalá Máša naříká a pláče nad ztrátou svého medvíděte. Když najednou, kde se vzal, tu se vzal, rozespalý Kája se vypotácel zpoza skály. „Jejda, ona už je tma? To já jsem asi trochu usnul z toho dobrého jídla,“ vykoktal ze sebe medvěd Kája a tlapami si mne zalepené oči. Máše spadnul kámen ze srdce, zapomene na rozčílení a synka k sobě radostí přimáčkne. Jenže ta záležitost s nezaplaceným zbožím je stále tady.

„Slyšte mě, sousedé,“ pronese zvýšeným hlasem pan Sova, který vše po očku sledoval ze své větve. „Je pozdě, dnes už nic nevyřešíme. Navrhuji, abychom se zde sešli zítra přesně v poledne. A věc dořešíme. Ráno je moudřejší večera.“ Všichni poslechli. Byli rádi, že se Kája našel, protože les bývá plný nástrah, zvláště v noci.

Doma v medvědím brlohu to Kája řádně schytal i od táty Ríši. Ale maminka se ho zastávala. Druhý den se všichni sešli na tržišti přesně v poledne, jak pan Sova nařídil. „Přátelé a sousedi, svolal jsem nás, protože je třeba dořešit včerejší nepříjemnou událost,“ začal vážným hlasem. „Jak je všeobecně známo o medvědech, chutná jim všechno. Chápeme samozřejmě, že Kája je ještě nezkušené mládě,“ pronášel rozumně pan Sova, dívaje se při tom na medvěda Káju.

„Ale co u nás v lese trpět nebudeme, je lhaní, a dokonce i krádež..,“ dodal pan Sova zvýšeným hlasem a přejel všechny shromážděné svým přísným pohledem. „No to snad néé, krádež,“ zašumí davem přítomných. Kája se při těch slovech zastyděl a sklopil hlavu. „My všichni na tomto břehu řeky spolu dobře vycházíme,“ pokračuje ze své větvě Sova. „Navrhuji tedy, abychom nechali promluvit Káju.“

„No, víte, pro mě je to hrozně těžké“, povídá roztřeseným hlasem Kája. „Celý den tady koukám na dobroty, kručí mi v břiše a nemůžu je ochutnat, tak jsem si vymyslel tu lež, že maminka vše zaplatí medem. A co se týká té krádeže, je mi to teď strašně líto. Využil jsem důvěry paní Bobrové, a když se nedívala, hodil jsem si ty ryby do košíku,“ dodal Kája se slzami v očích. „Zkrátka jsem podlehl své chuti.“

„A víš, jak bude těžké opět ti věřit?“, povídá na to pan Sova. „Nad tím jsem vůbec nepřemýšlel. Chtěl bych se všem omluvit a poprosit o odpuštění, já si tu škodu odpracuju,“ navrhuje Kája. „To je dobrý nápad,“ odpoví pan Sova. „Kájo, máš síly za 3, a já potřebuju nanosit klády k nové hrázi,“ povídá bobr, „tím si odpracuješ ty ryby. A já bych chtěla, abys mi pomohl vyhrabat novou spižírnu na ořechy,“ ozve se paní Myšková. „U nás se taky nějaká ta práce najde,“ zvolá pan Liška.

„Přátelé, vypadá to, že jsme našli dobré a moudré řešení, ale to hlavní je ponaučení pro nás všechny: lhát a krást se nemá. A to je k nezaplacení,“ řekl na závěr se vztyčeným perem moudrý a spravedlivý pan Sova.

Michal Kerner, Věznice Rýnovice