Větrně fouká skrz prosklenou mříž,

mistrně zbarvená vězeňská šeď,

ztraceně vzdálená je svoboda blíž,

do piškotu spletená drátěná změť.

Proč člověk obklopený lidmi, cítí se sám

a přesto kousek samoty hledá, se já ptám.

Proč pravdu hledá ve světě lží

a přitom není nikdo, komu věří?

Tak co, brachu, ty můj starý kamaráde? Jak se máš, ty můj věčný pronásledovateli? A co, kde vlastně děláš?

Čas

Svět se točí, jak stará deska, 

jak starý mlýn.