Literární soutěž 2025: Miriam, Martin Cina
Bylo léto. Léčil jsem se v bohnické léčebně ze závislosti na drogách. Náš pavilon byl uprostřed parku, který svojí krásou a velikostí připomínal park zámecký. Pavilony se dělily na několik postupně stojících domů jak město, kde žili šílenci, narkomani, alkoholici, lidi ztracení ve svých světech uprostřed parku v kráse květů.
Literární soutěž 2025: O tobě a o mně, Zbyněk Frolík
Až překročím práh bytu,
kde měl jsem s tebou žít,
otřepu se hnusem a přestanu snít,
že doba renesance je dávno pryč.
S ní zmizela touha,
a se zamlženým obrazem i chtíč.
Literární soutěž 2025: Vězeň, Josef Ludačka
Kolikrát půjdem pod větvemi stromů?
Tou známou cestou domů!
Lesní pěšina se line,
v tichosti přemýšlím o té své vině.
Literární soutěž 2025: Nejmocnější, Jakub Horák
Asi nepřemýšlíš o mé existenci,
ale jsem to já.
Křehká, přitom mocná,
od počátku lidstva až k jeho konci.
Literární soutěž 2025: Kdysi jsem ještě míval sny, G. Fawkes
Smích, zábava, večírky s kamarády. Vždy, když jsem slyšel o drogách, marihuana jevila se mi jako něco jiného. Ve svých osmnácti jsme jeli Klárkou do Holandska na brigádu – chtěli jsme si něco přivydělat na pronájem bytu v Praze, v říjnu začínal nám první semestr na Karlově univerzitě.
Strana 2 z 43
- Jste zde:
-
Rodiny vězňů
- Aktuality
