Za branami zůstal domov,
hlas ženy, práh a klika,
dovolená, volný pohyb
a fenečka Kesy – tichá,
věrná kronika.
Dny tu mají jiný tvar,
čas se měří klíčem, chodbou,
svoboda je slovo z dálky,
co bolí víc než mříž nad hlavou.
Jsem tu školníkem mezi zdmi,
k ruce mistru, mezi učni,
sbírám nářadí i myšlenky,
když látka drhne, trpělivě ji učím.
Evidence věcí, práce, řád,
ruce zaměstnané, hlava klidná,
trest tak plyne rozumně,
když práce dává smysl bytí,
ne jen dny bez vína.
Až jednou brána otevře se zpět,
ponesu si víc než vinu a stín:
že i za mřížemi lze růst,
když člověk zůstane člověkem – a ne jen odsouzeným.
Marek Vlček, Věznice Heřmanic