Právě přestalo pršet. Přichází prosluněný poslední pátek podzimních prázdnin. Pečlivě posekaný porost provoní pražský park Pod pahorkem. Příjemné podzimní paprsky prozařují prastarý převeliký platan. Při patě platanu potichu pospává proslulý profesionální povaleč Petr Pokorný. Pobledlý padesátiletý, prošedivělý pán plnoštíhlé postavy.
Pracovat přestal pro psychické potíže, psychologický posudek přisuzuje Petrovi permanentní poruchu přizpůsobení. Pobírá podporu, paběrkuje potraviny podle popelnic, popíjí pivo, příležitostně pokrade peníze, pofetuje pervitin. Párkrát pobyl pod přístřeším Pankráce pro podvody, padělání, pohrdání policií.
Pátek plánuje proflákat, podřimuje, pochrupává, platan poskytuje příjemné prostředí pro plnohodnotné povalování. Přichází probuzení, pozvolna procitá. Pestrobarevný plž přelézá Petrovi přes palec, podél prochází pět povídajících prvňáčků, potrhlý pes právě poslintal pletený pulovr pobouřené paničce.
Petr přemýšlí, potřebuje pojíst. Poslední pokrm proběhl pradávno. Přemítání přehluší přenaléhavá přírodní potřeba. Přijde pomočení, problýskne Petrem. Povstane, prochází parkem, projde podél potoka pátrajíc po příhodném poklidném paloučku. Potřeba přemění příliš pečlivé pátrání. Petr pomočí pampelišky, pelyněk, prvosenky polámaný pařez. Potom přehodí potřísněnou ponožku přes přilehlý plaňkový plot.
Protože původně příjemně parfémované pampelišky poněkud páchnou, poodejde parkem pryč. Prázdné panděro pochmurně pobrumlává. Petr pomalu propluje parkem, přejde prostorné parkoviště, plíživě přijde pousmání. Přímo proti Petrovi postává pravá předtotalitní pouliční prodejna. Pohledem proskenuje prodejnu, počichá příjemný poryv pachu.
„Preclíky!“ povýskne, popřemýšlí. „Pozvolna přiběhnu, prudkým pohybem pokradu preclíky, pak pryč!“ Prima plán pro Petrovo prázdné panděro. Příprava, přezutí pantoflí! Polobotky poskytnou pohodlí pro přečin pokradení. Proč posečkávat? Petr promptně přikvačí, popadne pár pořádně propečených preclíků, pažitkovou pomazánku, pět patnáctistupňových piv.
Při prchání proskakuje proskleným portálem prodejny. Poděšená plavovlasá paní pozadu padá pod pult, před prodejnou přivázaný pudl poštěkává, poslední prodavač povykuje, pronikavě pláče, povolává posily. Pořezaný Petr prchá pevně pažemi přidržujíc pokradené pochutiny. Přeběhne parkoviště, pak poklidně projde parkem. Položí pochutiny pod platan, potěšeně přisedne. Perfektní plán prošel. Petr polehává, popíjí poloteplé pivo, pojídá pažitkovou pomazánku, přikusuje preclíky, pomlaskává. Poklidné pomlsávání přeruší prodavačem povolané posily pátrající po parku.
„Plesniví policajti!“ pomyslí Petr. Povstane, potichu poodchází pryč. Píská píšťalka! „Policie! Poručice Pláničková, poddůstojník Pihrt! Postůj proradný padouchu pro podezření přečinu pokradení!“ pokřikne Pihrt, poprávu potřebný předdůchodový policejní příslušník. Petr pozvolna přidává, poklusává, potom přímo pádí pískem posypanou pěšinou podél peřejnatého potoka pronásledován policisty.
Při prchání potočen přes pravou paži popichuje policii: „Pihrte! Pomalá prašivko, pihovatej pacholku! Přidej!“ Pobavený Pihrtovým přezoufalým pošklebkem přehlíží polámaný pařez. Polobotka praská, překvapený Petr padá, přeletí přes pařez, přistává. Placákem podrtí předtím pomočené pampelišky. Policista promptně přispěchá, pendrekem přetáhne Petra po palici, pohrozí pistolí, pak přikládá pouta.
Pobitý, potřísněný, poněkud páchnoucí Petr pomalu povstane. Přibíhá Pláničková, pokyne, přátelsky poplácá Pihrta po paži. „Precizní práce!“ poví pyšně. Petra poté přivítá pohodlí Pankráce. Po pár pátcích předstupuje před přísnou porotu. Po pečlivé poradě přednese pichlavé postarší porotce: „Prohnaný pse! Příživnický parazitický povaleči! Preferuješ prožívání pocitu přítomnosti plné povrchních počitků před poctivými povinnostmi! Pro prokázaný právní přečin pokradení prospěšné práce po patnáct pondělků!“ Petr pozvolna poklesne, posmutní. „Popravdě příšerné potrestání,“ pomyslí, pradávno pozbyl potřeby pracovat.
Příští pondělí Petr prochází parkem, poblíž postává potěšený poddůstojník Pihrt. „Popadneš plátěný pytel, posbíráš poházené PETky, pak posekáš pampelišky!“ poručí. „Podlej policajt!“ polohlasem pronese podražený Petr. Pak předstírá práci, potichu poodchází pryč.
Protože Pihrt pyšně pronáší příběh polapeného padoucha procházejícím paničkám, Petr pozbývá pohledu policisty. Prastarý platan pořád poskytuje příjemné prostředí pro povalování. Přilehne patě platanu, plátěný pytel použije pro přikrytí, podvečerní paprsky pohasínají, plaché pěnkavy pronikavě pějí. Prostě překrásný podzim, pomyslí Petr, potom poklidně pousne.
Vojtěch Česák, Věznice Mírov