Návštěvy s dětmi ve věznicích byly vždy téma. Protiepidemiologická opatření MZ ČR a VS ČR, platná již od března, resp. června tohoto roku, návštěvy blízkých odsouzených v českých věznicích podmiňuje řadou poměrně striktních opatření. Výsledkem je  rasantní pokles realizace návštěv, zejména dětí, podle kvalifikovaných odhadů až o 70 a více procent. Náhradou za snížený komfort při návštěvách - max. 2 osoby, rouška a plexisklo - je možnost "skypovat". Tu odsouzení využívají. Na otázku, proč si blízké a děti na návštěvy nezvou, obvykle odpovídají, že zákaz dotyků z návštěvy dítěte činí spíše utrpení. Kromě toho se přes plexisklo s dítětem ani příliš dobře neslyší. V řadě případů nejsou návštěvy i proto, že není, kdo by pohlídal sourozence dítěte cestujícího s rodičem do vězení.
martin

Moje děti a partner a rodiny mi vždy byli vším. No, nevím, jak začít. Jsem zavřená rok a za tu dobu nebyl den ani hodina, kdy bych nemyslela na rodinu. A na partnera. Když vyslechnete rozsudek, a ten vás sejme jako rána pěstí, tak ještě pořád si neuvědomujete, co to obnáší.

 

 

Číst dál: Stojí za to proplouvat i s ponížením. Rodina vám za to jednou poděkuje Přidat komentář

Celý můj příběh začíná v mých 8 letech ve druhé třídě ZŠ, kdy se po mnoha ošklivých scénách rozvádí rodiče, a já si přísahám, že nikdy neudělám svým dětem … to samé. V pubertě si naivně nalhávám, že jako jediný chlap mamce pomáhám a jsem jí oporou – v realitě takovou, že mám výběrovou školu (jen díky odříkání mamky) a po vojně lukrativní zaměstnání (díky rodině). Nalhávám si, jak je vše fajn a začínám hrát automaty. Výsledek = všechny obelžu, o vše přijdu a ještě nechám rodině dluhy při odchodu do Bohnic, kde bojuji se závislostí.

 

 

Číst dál: Libor Klekner: Moje všechno versus pytlodajka z Ústí Přidat komentář

Jmenuji se Robert, jsem z Brna a vykonávám trest ve Věznici Horní Slavkov. Pokud jste z Brna a drží Vás v zajetí v nějaké zapadlé díře na hranicích s Německem, není to zrovna situace, která vy utužovala rodinné vztahy.  Je to pak o to smutnější, když je člověk takový kabrňák, že před tímto trestem neviděl nikoho své krve dobrých 14 let.

 

 

Číst dál: Robert Blažek: K nápravě mě přiměl holka, která měla více problémů než já Přidat komentář

Tohle není příběh ale skutečnost, kterou jsem prožil. Jmenuju se Analaj Peter a narodil jsem se v Karviné. Už jako mimina se mě matka zřekla. Už jak mě rodila, tak mě nechtěla. Takže jsem vyrůstal v kojeňáku.

 

 

Číst dál: Peter Analaj: Když srovnám, dětský domov byl nejlepší Přidat komentář
  1. René Kroka: Nezáleží na tom, jestli jste měli dobré dětství nebo špatné
  2. Babičko, hraješ hru?
  3. Martin Wrubel: Přestože jsem ve vězení, nás to se ženou ještě více spojuje a posiluje to naši lásku
  4. Alex Jóni: Droga byla jediná láska