Vážený čtenáři,

dostává se Vám do rukou sborník finálových prací I. ročníku literární soutěže Za branou, kterou v letních měsících roku 2020 uspořádal náš spolek, tedy Za branou. Konkrétní zadání tématu soutěže znělo "Moje rodina". Autoři směli popsat nejvíce dvě strany A4 a k tomu dostali téměř dva měsíce času. Výsledek? Za zveřejněníhodná po přepsání na našem webu rodinyveznu.cz jsme uznali celkem 20 finálových děl. Ta jsme zároveň pravidelně sdíleli na facebookové stránce Za branou. Vítěznou čtveřici prací z finalové dvacítky určila šestičlenná porota. Za účast v ní děkuji Anně Šabatové, Pavlu Kočnarovi, Soně Haluzové, Jiřímu Juklíčkovi a Pavlu Vagnerovi.

 

Číst dál: Sborník finálových prací I. ročníku literární soutěže Za branou na téma Moje rodina

Návštěvy s dětmi ve věznicích byly vždy téma. Protiepidemiologická opatření MZ ČR a VS ČR, platná již od března, resp. června tohoto roku, návštěvy blízkých odsouzených v českých věznicích podmiňuje řadou poměrně striktních opatření. Výsledkem je  rasantní pokles realizace návštěv, zejména dětí, podle kvalifikovaných odhadů až o 70 a více procent. Náhradou za snížený komfort při návštěvách - max. 2 osoby, rouška a plexisklo - je možnost "skypovat". Tu odsouzení využívají. Na otázku, proč si blízké a děti na návštěvy nezvou, obvykle odpovídají, že zákaz dotyků z návštěvy dítěte činí spíše utrpení. Kromě toho se přes plexisklo s dítětem ani příliš dobře neslyší. V řadě případů nejsou návštěvy i proto, že není, kdo by pohlídal sourozence dítěte cestujícího s rodičem do vězení.
martin

Jmenuji se Robert, jsem z Brna a vykonávám trest ve Věznici Horní Slavkov. Pokud jste z Brna a drží Vás v zajetí v nějaké zapadlé díře na hranicích s Německem, není to zrovna situace, která vy utužovala rodinné vztahy.  Je to pak o to smutnější, když je člověk takový kabrňák, že před tímto trestem neviděl nikoho své krve dobrých 14 let.

 

 

Číst dál: Robert Blažek: K nápravě mě přiměl holka, která měla více problémů než já Přidat komentář

Moje děti a partner a rodiny mi vždy byli vším. No, nevím, jak začít. Jsem zavřená rok a za tu dobu nebyl den ani hodina, kdy bych nemyslela na rodinu. A na partnera. Když vyslechnete rozsudek, a ten vás sejme jako rána pěstí, tak ještě pořád si neuvědomujete, co to obnáší.

 

 

Číst dál: Stojí za to proplouvat i s ponížením. Rodina vám za to jednou poděkuje Přidat komentář

Celý můj příběh začíná v mých 8 letech ve druhé třídě ZŠ, kdy se po mnoha ošklivých scénách rozvádí rodiče, a já si přísahám, že nikdy neudělám svým dětem … to samé. V pubertě si naivně nalhávám, že jako jediný chlap mamce pomáhám a jsem jí oporou – v realitě takovou, že mám výběrovou školu (jen díky odříkání mamky) a po vojně lukrativní zaměstnání (díky rodině). Nalhávám si, jak je vše fajn a začínám hrát automaty. Výsledek = všechny obelžu, o vše přijdu a ještě nechám rodině dluhy při odchodu do Bohnic, kde bojuji se závislostí.

 

 

Číst dál: Libor Klekner: Moje všechno versus pytlodajka z Ústí Přidat komentář
  1. Peter Analaj: Když srovnám, dětský domov byl nejlepší
  2. René Kroka: Nezáleží na tom, jestli jste měli dobré dětství nebo špatné
  3. Babičko, hraješ hru?
  4. Martin Wrubel: Přestože jsem ve vězení, nás to se ženou ještě více spojuje a posiluje to naši lásku