K tomu, že jsme se jako na jednoho z porotců 2. ročníku Literární soutěže Za branou, obrátili právě na Jáchyma Topola, nás vedla hlavně jeho vysoká umělecká autorita, vždy příjemné vystupování a hypotéza, že bychom ho mohli tématem zaujmout. Nyní víme, že jsme měli od začátku velkou výhodu: Jáchym by do jiné než vězeňské souteže jako porotce asi ani nevstoupil. Více o své motivaci nám prozradil v exkluzívním rozhovoru pro rodinyveznu.cz.
Měl jste zvláštní důvod kývnout na porotce soutěže? Snad vzpomínky na časy disentu, kdy se ve vězení psalo opravdu vážně? (např. Magorova suma..)..Nebo se to nedá srovnat?
"No, já se skutečně všem porotám a soutěžím vyhýbám a na tuhle jsem kývnul právě kvůli tomu, že jsem jako mladík nějaký čas za mřížemi strávil. Bylo to ovšem jen ve vazbě, vždy jen na krátký čas a souviselo to s politikou, s tehdejším státním honem na "máničky". Kdo se za komunistů nějak lišil, tak byl prostě podezřelý, obzvláště když byl mladý a měl dlouhé vlasy. A nechodil do práce, kupříkladu, což se mi taky nikdo moc nechtělo. Dost lidí jsem ale z kriminálů poznal tak různě po hospodách a na svých dělnických štacích, třeba jako pomocný dělník a topič a tak dál. Většina z nich měla spíš smůlu než, že by to byli tvrdí lotři a býval v tom často alkohol. A od mládí jsem taky literaturu vzniklou v kriminálech a inspirovanou pobytem ve vězení četl a nedá se nic dělat, takové Magorovy Labutí písně, Zahradníčkův Dům noci, Havlovy Dopisy Olze, Peckovy Motáky nezvěstnému, to jsou skutečné perly moderní české literatury. Historii má vězeňské psaní v Čechách ovšem přebohatou, v kriminále nebo o svém pobytu v kriminále psala třeba i Honza Krejcarová, Ivan Olbracht nebo Karel Sabina. Takže je klidně možné, že nějaký literární talent se za mřížemi ještě objeví a já budu přitom, doufám ovšem, že ne jako spoluvězeň, ale jako porotce".
Je podle vás možné, aby se do jedné lidské duše vešla skutečná krása literatury a sklon ke kriminální činnosti?
"Mezi pobytem ve vězení a psaním literatury opravdu žádný rozpor není, je ale fakt, že samotná basa z vás zřejmě psavce neudělá. Světoví autoři, kteří jsou proslavení svými vězeňskými díly, jako třeba básník Francois Villon, souzený za vraždu, Oskar Wilde, který seděl za homosexualitu a za dluhy, nebo Dostojevský či Solženicyn, zavření za politiku, už psali předtím. I dnes je ovšem dost umělců a umělkyň, kteří svými divokými a neurovnanými životy často spojenými s nějakou závislostí, žili a žijí na hraně. Když už máte tu smůlu nebo třeba i štěstí, že se narodíte tak trochu jako obtížně řiditelná střela, tak se pohybujete na hodně tenké půdě a ten sešup může přijít hodně rychle a vy se octnete za mřížemi ani třeba pořádně nevíte jak. Neomlouvám nikoho, koho těší lidi týrat nebo obírat, ale jsem dost tolerantní, snad právě kvůli tomu, že jsme s bráchou v mládí žili ve společenství undergroundu, kde se to divokými bohémy, hudebníky a básníky, pořád jednou nohou v kriminále, doslova hemžilo".
Nyní, když vidíte postoupivší finálová díla, je úroveň asi taková, jakou jste čekal?
"Úroveň děl, které jsem dostal k posouzení, je dost dobrá, odhaduju totiž, že zúčastění začali psát až za mřížemi, nejsou to tedy žádní literáti. Našel jsem v těch verších leccos: určitý švih a nadhled, lehkost, ale i stesky nad osudem, nějaká ta dobrá předsevzetí, přimknutí se k víře, ale taky docela osvobozující humor. Osobně by se mi líbil silnější popis běžného života "uvnitř", což je pro nás čtenáře "zvenku", právě dost cenné. Ale i to jsem našel a promítlo se to do mého hodnocení".
Vnímáte napříč díly v soutěži něco, co je spojuje?
"Díla od různých autorů vnímám jako docela různorodá a z toho mám radost. Je vidět, že silné osobnosti umí vtisknout možná dost podobnému prostředí svojí vlastní pečeť. A řekl bych tedy, že se hned tak nenechají vláčet a uvláčet".
Když si představíte, že máte delší trest, co může s člověkem, který se o sobě dozví, že umí psát a vidí to někdo venku, tahle skutečnost udělat?
"Naprosto nedokážu odhadnout, co s člověkem udělá delší trest. Chci věřit, že u většiny tu bude dobré, vyjdou ven nezlomení, do budoucna si dají bacha a navíc pro ně platit, to co napsal filozof a básník Fridrich Nietzche: Co tě nezabije, to tě posílí".
