Byl docela horný červnový den, sezóna v divadle se chýlila ke konci. Nicméně další měsíc práce pro Opernvekstat byl před námi. Seděla jsem ve své šatně a zazvonil telefon. Číslo bylo zahraniční a mně neznámé. Do telefonu se ozval pán, který se představil jako manažer rakouské umělecké agentury a požádal mě o schůzku. Zvědavost ze setkání u mě vyvolala nervozitu a srdce bilo jako o závod. Usmálo se na mě štěstí po těch letech tvrdé práce, odříkání a neustálých konkurzů? Zapřemýšlela jsem..

Zkouška skončila, sprcha, obléknout šaty, parfém a vyrazila jsem. Do kavárny jsem přišla dříve, vlastně jako vždy na každou schůzku. Zamířil ke mně muž ve středních letech, velmi elegantní a s úsměvem na tváři. Téměř jsem se nedostala ke slovu, protože od svého představení neustále mluvil o tom, kde a jak mě poznal, co vše ho na mém hlase zaujalo a jaké role mě slyšel zpívat. Byl dokonale informován. A pak přišla nabídka, která se jen tak neodmítá.

Dva týdny strávit v Egyptě, v káhirské opeře, 10 představení a vše plně hrazeno. Koncerty pod taktovkou nejlepšího arabského dirigenta se 7 sólisty z různých zemí světa.  Odcházela jsem plná emocí, úsměv na tváři a radost jsem nedokázala zakrýt. Páni, zpívám od 5 let, konzervatoř, divadla, kurzy a konkurzy a najednou to přišlo. Sen mnoha zpěváků je tady. Bohužel jsem tehdy netušila, že Bůh má se mnou jiné plány, a mým odjezdem do Egypta se můj život obrátí vzhůru nohama a povede do pekla.

Odletěli jsme z Vídně podle plánu a vše klapalo úplně dokonale. počasí bylo extrémně horké, což je pro Egypt typické, ale všechny budovy byly zcela klimatizované a se servisem jsme byli nadmíru spokojeni. Koncerty byly večer pod širým nebem, vždy za příjemné atmosféry. Přesto jsme se těšili na poslední koncert, protože potom nás čekal týden dovolené, hrazené sponzory, po krásách Egypta.

Poslední koncert byl právě v budově káhirské opery, speciálně pro diplomaty. A právě tento večer mi změnil život. Mezi významnými hosty seděl mladý muž, vysoký, štíhlý, havraní vlasy a velké hnědé oči s pohledem lovícího orla. Pohled orla, který ulovil svou kořist. Na recepci ke mně přistoupil rázným krokem, s velkou kyticí červených růží a s komplimenty, které mě jako ženu nenechaly úplně chladnou. Ano, květiny jsem dostávala téměř vždy, ale tohle bylo jiné…tajemné a vzrušující.

Mluvil moc dobře anglicky a celý týden mě provázel po těch nejhezčích památkách Egypta a místech, kam se nedostal každý. Kolegové měli o mě strach, když jsem se každý večer vracela do hotelu. Trávit čas s ním bylo velmi romantické, přitažlivé a místy docela vzrušující. Letmé dotyky elegantního a hodně galantního mladíka mě uváděly do rozpaků. To jsem však netušila, že je to můj budoucí manžel a že mi zničí život. Večer před odletem z Egypta jsme se rozloučili. Dostala jsem docela vzácný dárek, prsten s hlavou hada.

Nechtěla jsem ho přijmout, byl to drahý dárek, ale naléhal tak urputně, že jsem nakonec souhlasila. Ráno nás limuzína odvezla na letiště. Předtím nám vyplatili moc vysoký honorář a dostali jsme další pracovní nabídku. Na letišti mě čekalo další překvapení. Stál tam s obrovskou kyticí bílých růží a vyznáním lásky, které muži z Evropy moc neznají. Zůstali jsme v kontaktu, psali si E-maily, telefonovali a já neustále přemýšlela nad jeho slovy: „Vrať se za mnou.“

Přešlo několik měsíců a pracovní povinnosti mě zahltily tak moc, že jsem zapomněla odpovídat na E-maily od Egypťana, který zahořel láskou ke mně, ženě, které již bylo 35 let a nadbíhání mi bylo velmi příjemné. A tak jednoho nedělního večera, když jsem byla doma místo v divadla a cítila se osaměle, sedla jsem k notebooku, otevřela E-maily a tam pozvání do Egypta i s letenkou. Těch mailů tam bylo docela dost a prosby o to, abych přijela, byly docela intenzívní. K mému rozhodnutí přispěl fakt, že jsem dospěla k velké vyčerpanosti a oslabení hlasivek.

Potřebovala jsem vypnout, zregenerovat hlasivky, a tak jsem odletěla. V Egyptě jsem strávila celý měsíc, který byl plný romantiky, lásky, ale nejvíc mě přitahoval jeho elegantní a kultivovaný přístup ke mně jako k ženě, i když mentalita Egypťanů napovídá něčemu jinému. Ale já uvěřila. Velký omyl!

Domů jsem se vrátila s nabídkou sňatku, kterou jsem přijala a začal neuvěřitelně těžký boj s vyřizováním oficiálních vdavek s Egypťanem. V divadle jsem dala výpověď kvůli časovému presu a věnovala se jen koncertní činnosti a učení zpěvu. Všechny potřebné doklady jsem i přes množství komplikací vyřídila a před odletem do Egypta navíc zjistila, že jsem těhotná.  Pocity jsem měla ale smíšené. Vzali jsme se na ministerstvu zahraničí v Káhiře, vše oficiálně za účasti ambasády, ale obavy, hodně teplé počasí a cestování po úřadech způsobily, že jsem přišla o miminko.

Všechny ty doklady, hodně finančních výdajů a osobní ztráta mě přiměly zůstat v Egyptě. Bydleli jsme v letovisku a vzhledem k mým jazykovým schopnostem jsem začala pomáhat turistům, kteří přijížděli na dovolenou do hotelů, potřebovali pomoc, nebo chtěli poznat vnitřní život Egypťanů. Přestala jsem zpívat, užívala život v Egyptě a neutuchající pozornost manžela.

Čas ubíhal, nějaký jsme strávili v Evropě, ale pak zpátky Egypt, manžel byl hodně pracovně vytížený. Ale nikdy nechtěl mluvit o své práci. Po letech přišla znovu radostná zpráva a já čekala miminko. Byla jsem v klidu, spokojená a vše šlo, jak má. Změnil se ale mj muž. Začal příšerně žárlit, věci, které jsem běžně dělala, mi zakazoval, křičel a neváhal mě udeřit. I když věděl, že čekám dítě. Bohužel, jeho dítě. Odletět porodit do Evropy mi nedovolil. A začal velký kolotoč hádek a zakazování.

Narodil se nám syn, a manžel byl moc šťastný. A já taky. Přišlo období klidu do doby, kdy jsem chtěla synovi vyřídit evropský rodný list, ale také ukázat syna mým rodičům. I když se mi podařilo manžela přesvědčit - po hádkách a násilí, kterými jsme prošla s následky do konce života-, připravovaná cesta skončila únosem mého syna, po kterém už 9 let marně pátrám. Naposledy jsem ho držela v náručí, když mu byly 3 měsíce. Kolotoč soudů a organizací, které se mi snažily pomoci, včetně médií, byl nekonečný.

Obrovské finanční výdaje za letenky a pátrače mě dohnaly na finanční dno. Přišla jsem úplně o všechno a ublížila i své rodině, protože zoufalství a neschopnost splácet mě dostaly do vězení, kde si odpykávám svůj trest. Příliš vysoká daň za lásku a sílu matky najít své dítě. Dnes jsem již rozvedená a uspokojuje mě jedině fakt, že o mého syna je dobře postaráno. Jmenuji se Marta Abouemazeid Abdelkarim a do konce života budu litovat, že růžové brýle lásky mi vzaly obezřetnost a střízlivý úsudek, které byly celý život mou předností.

Marta Abouemazeid Abdelkarim, Věznice Opava