Návštěvy s dětmi ve věznicích byly vždy téma. Protiepidemiologická opatření MZ ČR a VS ČR, platná již od března, resp. června tohoto roku, návštěvy blízkých odsouzených v českých věznicích podmiňuje řadou poměrně striktních opatření. Výsledkem je rasantní pokles realizace návštěv, zejména dětí, podle kvalifikovaných odhadů až o 70 a více procent. Náhradou za snížený komfort při návštěvách - max. 2 osoby, rouška a plexisklo - je možnost "skypovat". Tu odsouzení využívají. Na otázku, proč si blízké a děti na návštěvy nezvou, obvykle odpovídají, že zákaz dotyků z návštěvy dítěte činí spíše utrpení. Kromě toho se přes plexisklo s dítětem ani příliš dobře neslyší. V řadě případů nejsou návštěvy i proto, že není, kdo by pohlídal sourozence dítěte cestujícího s rodičem do vězení.
Otázka pro dětského psychologa je poměrně snadná. Jaký dopad má snížení už tak sporadických fyzických kontaktů mezi rodiči a dětmi na jejich vztah?
Rodiče jsou pro děti velice důležité osoby. Dalo by se říci, že nejdůležitější. Jakékoliv narušení jejich vztahu má větší či menší dopad. I proto je v mezinárodní úmluvě o právech dítěte psáno, že dítě má právo znát své rodiče, být s nimi v kontaktu, vyrůstat v rodině. I proto náš demokratický stát umožňuje návštěvu děti ve věznicích. Mnohdy to mylně interpretujeme pouze jako právo odsouzeného (rodiče), ale je to především právo dítěte - být v kontaktu s rodičem. Omezení tohoto kontaktu pak musí být dobře zdůvodněné.
Pokud je tedy přerušen kontakt tam, kde dřív byl vztah mezi rodičem a dítětem dobrý, má to na dítě velké dopady. Ty se různí podle věku dítěte a dalších okolností. Třeba zda má dítě k dispozici alespoň druhého rodiče, či musí být umístěno do ústavní péče. Čím menší dítě, tím bývají dopady vážnější, i když to neplatí stoprocentně. Malé dítě si může přerušení kontaktu vysvětlovat jako nezájem, lhostejnost, odmítnutí nebo si myslet, že provedlo něco špatného, a proto s ním řidič není. To má pak často vliv na jeho prožívání sama sebe. Cítí se nehodnotně. Ve vnějších projevech pak můžeme vidět apatii, nebo naopak velkou roztěkanost. Dítě se může zhoršit ve škole, může mít výchovné problémy a podobně. Dalo by se popsat spoustu věcí, ale můžeme to shrnout do konstatování, že přerušení kontaktu ( u dobře fungujícího) vztahu bude mít ve většině případů negativní dopad na dítě.
Jaké výhody a limity má dlouhodobý skypový kontakt?
Moderní technologie jako Skype nám pomáhají udržet kontakt i za situací, kdy se nemůžeme potkat v realitě. To je dobré. Můžeme tak být třeba v kontaktu s dítětem, které studuje vysokou školu v USA. To bychom samozřejmě mohli být i písemně či telefonicky. Zde je ale navíc možnost vizuálního kontaktu. Vidíme tvář blízké osoby, to nám dává pocit, že je blíž. Vnímáme jeho mimiku, která nám umožňuje lépe číst emoce, a to je pro vztah velice důležité. Ale stále zde chybí velice důležitá část a to je dotek. Dotek je nejintimnější kontakt. Ten vytváří pocit blízkosti, sounáležitosti, bezpečí. A to jdou věci, které každé dítě potřebuje. To nám ale Skype nedá. Tento nedostatek je pak patrný zvláště u malých dětí. Ty nepotřebují rodiče slyšet (každý asi ví, jak se telefonuje s malým dítětem), ale především ho vidět a být s ním v tělesném kontaktu. To je tedy největší limit skypoveho kontaktu. Malé dítě vám u něj vydrží tak 10-15 minut a pak se začne nudit. Výhodou samozřejmě je, že může být alespoň nějaký kontakt. A pro některé děti (třeba ty starší, v pubertě) to může být dokonce lepší než jezdit do věznice.
Apeloval byste na to, aby si odsouzení rodiče zvali děti i za podmínek, které pro návštěvy jsou nastaveny? Třeba pokud jde o větší děti? Nebo spíše na hledání kompromisu na straně VS?
MG: To není jednoduchá otázka. Obecně bych řekl, že pro dítě je návštěva rodiče, i za takových podmínek jaké jsou, pořád lepší, než rodiče nevidět. Ale má to své limity. Aby byl kontakt pro dítě přínosný, měl by se odehrávat v co nejméně stresovém prostředí. Čemuž asi ani povinnost nosit roušky, ani komunikace přes plexisklo, ani zákaz objetí moc nepřispívají. Když se k tomu přidá frustrace matky či otce, který touží své dítě obejmout, může se stát, že taková návštěva má víc negativ než pozitiv. Zde je to opravdu na individuálním posouzení. Pokud bych měl mluvit obecně. U větších dětí proč ne, ale pro malé děti takové návštěvy opravdu nejsou.
Apeloval bych spíše na VS ČR. Zda by se nedaly podmínky návštěv ve věznicích více individualizovat. Kontakt probíhající venku, menší počet lidí v návštěvní místnosti. Možnost objetí při příchodu či odchodu (tak je to tuším možné v některých věznicích v USA). Nemohu zde samozřejmě úkolovat vězeňskou službu. Ale jinak mám obavy, že některé děti za stávající situace uvidí své rodiče až za několik měsíců, či snad až za rok. A znovu připomínám, že zde mluvím především o právu a potřebě dítěte být v kontaktu se svým rodičem.
Martin Galbavý
dětský a rodinný terapeut
