Pocházím ze smíšeného manželství, což s akademickou prací mých rodičů mělo za následek, že různé etapy mého života, včetně kompletního dětství, se odehrávaly mimo ČR. Díky tomu však mohu považovat za rodný jazyk mimo češtiny také francouzštinu, španělštinu a arabštinu. Nyní ve čtyřiceti letech hovořím dále anglicky, rusky, dánsky a obstojně se domluvím polsky, korejsky či švédsky. Lingvistika se stala vášní, která se nesmazatelně vryla do mé osobnosti.

Za současného stavu tvrdím, že když už člověk skončí ve vězení, měl by dělat něco, co ho posune o kousek dál v životě. Je jedno zda na trhu práce, osobnostně nebo jen proto, aby ty bezprizorně vyhozené roky žití neproseděl s hrnkem kafe u brakové beletrie z vězeňské knihovny. Učit se další jazyk je v 21. století základ. Samozřejmě jazyky založené na správné fonetice, jako je třeba francouzština nebo nejžádanější angličtina, jsou bez lektora nenaučitelné, ale i v rámci samostudia je z čeho vybírat. Zejména jazyky románské, či slovanské (španělština, ukrajinština, ruština apod.) vás pozvednou úplně stejně. Navíc je lze obstojně zvládnout sám nebo jen s lehkým vedením.

Když jsem v roce 2018 nastoupil svůj trest ve věznici Litoměřice, vyšli mi místní pedagogové nesmírně vstříc, díky čemuž jsem bezmála tři roky úspěšně vyučoval spoluvězně španělštinu s ruštinou. Kolega Petr B. učil angličtinu. Z rodinných důvodů jsem požádal o přeřazení do Prahy. V pankrácké věznici nyní působím v rámci resocializačního programu coby lektor angličtiny a mimo oficiální výukový čas o víkendech mám dalších 11 „žáků“ na angličtinu a španělštinu. Nejsem učitel. Vystudoval jsem technický obor, ale je super pocit, když vidím, jak postupně opadá počáteční skepticismus k vlastním schopnostem jednotlivých kluků. Začíná je výuka bavit, když zjišťují, že opravdu začínají rozumět písničkám v rádiu a dávají dohromady první složitější věty.

Mno a pokud se tento text dostane k někomu z odsouzených a chtěl/a bys s čímkoliv poradit (jak začít, pomůcky, metody apod.) klidně mi napiš. Rád odpovím. Tenemos bastante tiempo 😊.

                             Jiří Kratochvíl, VV Pankrác