Literární soutěží vše nekončí. Naopak: spíše začíná. Právě to je případ 2 odsouzených mužů z Věznice Stráž pod Ralskem a 1 ženy z Věznice Opava, které po skončení soutěžního ročníku 2021 zaujala možnost stát se historicky prvními posluchači kurzu tvůrčího psaní v době výkonu trestu v naší zemi. Lektor se nehledal snadno. Nebylo to nezájmem lektorů, ale poměrně těžkými podmínkami pro konání kurzu, který se v běžných podmínkách koná živě nebo on-line. Největší kuráž měl mladý brněnský spisovatel a lektor Richard Skolek, který uplynulý čtvrt rok spolupráce s tvořivými vězni shrnul v rozhovoru.
ZB: Pro koho jsou vlastně kurzy tvůrčího psaní vhodné? Co se tam dá naučit?
Pro každého, kdo se chce zlepšit v psaní. S méně pokročilými účastníky zpravidla děláme různá hravá cvičení, s těmi zkušenějšími většinou rozebíráme jejich texty a vysvětlujeme si, jak by se dané příběhy daly odvyprávět lépe a čím si třeba zbytečně škodí. S těmi nejšikovnějšími a nejvytrvalejšími potom spolupracujeme na jejich knihách.
ZB: Je správná představa, že kurz psaní z vás udělá spisovatele?
Rozhodně ne. Pokud s psaním začínáte, můžete od kurzu očekávat spoustu inspirace a to, že se trochu rozepíšete, víc ne. Což ale neznamená, že se nemůžete hlásit na další a další kurzy, rozvíjet vedle toho i vlastní tvorbu a postupně se spisovatelem skutečně stát. Závisí ovšem hlavně na vašem odhodlání a trpělivosti, neexistuje žádný kurz, který by tu práci udělal za vás.
ZB: Co jste říkal na nabídku kurzu pro vězně? Má korespondenční forma nějakou výhodu?
Je to neobvyklá a zajímavá příležitost, za kterou jsem vděčný. Korespondenční formu jsme zvolili s ohledem na epidemiologickou situaci, nyní ale musím říct, že kdybychom měli příště na výběr mezi prezenčním a korespondenčním kurzem, byl bych jednoznačně pro druhou variantu. Jak se ukazuje z reakcí účastníků, kurz má nezamýšlenou, ale důležitou vedlejší funkci – pomáhá "rozbít" jednotvárnost vězeňského prostředí a představuje důležitou mentální vzpruhu. Proto bych před jednorázovým setkáním upřednostnil kurz, který může trvat týdny až měsíce.
ZB: Byli "zavření" studenti něčím jiní, než běžní?
Ano, byli. V jejich textech se často objevoval motiv svobody, někdy došlo i na téma trestu. U toho se přitom účastníci nemohli rozhodnout, jak ho vlastně vnímají – jednou uznávali, že je zasloužený, jindy si stěžovali na neférovost celého procesu.
