Drahý náš v smutku obalený i není náhody a jsou v tom ženy. To skutky tvé dávné minulé vyvolaly tuto křivdu, by duše tvá měla šanci jít kupředu. 

I stalo se a je to dvě staletí, byl jsi v prádelně ve Štětí a tam mnoho pradlen pod sebou jsi měl. I stalo se, že prasknul tam kotel a vroucí voda mnohé ženy opařila. I nepřiznal sis vinu svou, i když obeznámen jsi byl s prasklinou. I vydíral jsi ty ženy ztrátou práce, že jsou líné, že dělat se jim nechce a když stalo se to neštěstí, na ně chtěl jsi to svésti. I pikle začal jsi kout. Vyvolal jsi soud. Sedm jich opařením zemřelo, ale tobě přece kotle ubylo a jedna opařená přežila, však jako stvůra později lidi děsila. I syna měla a ten zmíral hlady. Však nebylo v tobě soucitu, jen morální vady.

I krutost, s jakou jsi k nim přistupoval, jak svědectví u soudu sis vynucoval, nakonec nebyla to tvoje chyba. Důvodem pro ně byla další práce a chleba.

Ale ten počin, otisk jeho promítl se do života současného. Tvá sestra dnes je ta opařená žena a její manžel, ten syn, co hlady umřel. Tvá současná žena tam soudcem byla, i ona se svědomí provinila. A taky, co se zaseje, to se sklidí.

Zda-li můžeš je žádat o odpuštění, zda-li v pokoře přijmeš svůj trest, že nyní nespravedlivý, ale k minulosti má tě vést. Jak jinak bys krutost pochopil, kdybys v ní chvíli sám nežil. Nepoznal bys, kdy toho je dost, když nepoučila tě minulost. A záleží na tvém pohledu, náš milý, zda-li dostane se ti od nich odpuštění.

Však tu karmu můžeš si poslat i dopředu, kdy mstít se můžeš zase ty jim a oko za oko bude tam tvůj spravedlivý čin. A oni ti to opět vrátí množstvím vin. Ano, můžeš říct, že oni mají se omluvit. Ať ten druhý začne v srdci mít cit. I je na tobě, jak tomu se postavíš. Zda-li dáš tomu náboj, nebo karmu zastavíš. A těch životů, co spolu jste měli, kdy sobě jste neodpouštěli. 

Už máš 46 let a je na tobě, kudy dál a své kroky chceš vést. A je třeba si uvědomit, že ta co přežila, ona tě za to, co jsi udělal, proklela. A těch sedm pradlenek a jejich dětí nazýval jsi jen hladovou havětí.

A nyní máš si uvědomit, jaký dar je děti mít. I pověděli jsme, co se stalo, ale také co dělat by se mělo. Aby se vše napravilo. I šanci máš - od této chvíle za dva roky, pokud tvá duše se očistí a svědomí taky. Pokud odpustí ti sedm pradlenek a jejich rodin. Pokud odpustí ti sestra se svým milým, je možnost, že dva roky budou stačit. Jak jinak život si můžeš zaonačit.

Nemyslet na sebe, ale na druhé a jejich potřeby, opustit myšlenku já ne, ale co kdyby. Vzít zodpovědnost za své činy. By cesty tvé přes životy byly vyléčeny. By mamon neurčoval jediný cíl. Proto jsi se, milý, do současnosti narodil. I Bůh má tě velmi rád a věří, že najdeš svůj ráj, svůj sad. Proto nápovědu tobě posílá, by poznáním, jakou hodnotu má rodina. Tvá duše bude zrát a k čistotě boží se otvírat.

I modli se, chlapče, a pros je za odpuštění ráno i večer. Najdi si modlitby znění a přidej modlitbičku sobě. Odpustit si i své činy v dávné době. A každý den pomáhat budou ti andělé, však stíny temné žádné duši nesluší. Tak pro tebe píšeme s nadějí, my tví Andělé a duchovní průvodci. Blízko nás máš, posilujeme tě na srdci. Nalézej v sobě pokoru, vděčnost a trpělivost. To je cesta, to je přes temné mosty stvořitelem darovaná příležitost.

M. Z., Věznice Rapotice