Na trní pichlavém zmařené životy,

pouhých pár zlaťáků za věčnost nicoty.

Na jevišti života moře falešných slz protéká.

Faleš nemění se a řeka divoká

strhává proudem svým živé i neživé,

bere vše lživé, stejně tak pravdivé.

Na smetišti duší lze žal vážit na kila,

naděje svobodná sama se zmařila.

Jak můra ke světlu smůla lepí se k lidem.

Život zmařený pak plouží se s ledovým klidem.

Pak ve zlaté kleci Tvůj smích záři ztrácí

a Tvé srdce věčně zraněné

nikdy však nevykrvácí...

J. N., Věznice Plzeň