Píše se rok dva, nula, dva, dva,
Evropa už dávno není svobodná.
Pandemie, nařízení, restrikce,
k smrti vystrašený důchodce.
Roušky, zákazy, omezení,
nepomáhá ani očkování.
Migrace, krize, Ukrajina,
zdražila se elektřina.
Inflace, válka, uprchlíci,
lžou nám všichni politici.
Nechce se mi tady žít.
Musím z toho všeho blít.
xxx
Na základní škole jede tráva,
ví to každá máma.
Děti neumí si venku hrát,
z nudy začínají fetovat.
Doma kradou úspory,
volají své dealery.
Rodiče jsou z toho zklamaní,
jejich děti venku přefetovaní.
Začnou chodit za školu,
pomalu se měnit v mrtvolu.
Prachy už nemají kde brát,
musí začít všechno krást.
xxx
More došly mi drogy,
prohrál jsem love a jsem grogy.
Měl bych jít spát,
seru na to, musím si dát.
Přemýšlím, kde vemu prachy,
s nožem běžím na bábu, umírá strachy.
Mám celý její důchod,
nelituju, nemám důvod.
Seru na svědomí nečistý,
jsem feťák závislý.
Pro další dávku
oberu svoji matku.
xxx
Ve vězení sedím,
skrze mříže hledím.
Chyby jsem se dopustil
i nejbližší mě opustil.
Těžké ublížení na zdraví,
výkon trestu mě prý napraví.
Je to jenom ztráta času,
po výstupu nemám žádnou kasu.
Nemám kde bydlet,
nemám práci,
dělám do banky výlet,
v davu se ztrácím.
Kdyby se dalo v base vydělat,
nemusel bych banku udělat.
Bez rodinné pomoci
se každý v base otočí.
Xxx
Planeta si líže rány,
největší znečištění produkují elektrárny.
Pomůžou prý elektromobily.
No nedělají z nás debily?
Ceny uhlí stoupají,
rypadla do země hlodají.
Elektrika drahá je,
tak kdo si auto nabije?
Střední třída mizí,
zlodějna už není cizí.
Všichni chtějí moc a peníze,
je to všechno k nevíře.
Ráno vstanu, otevřu oči,
dám si čáru a jdu močit.
Dám si další čáru
a jdu vydělávat škváru.
Domluvím si srazy,
ať je teplo nebo mrazy.
Uspokojím poptávku,
každý chce svou dávku.
Vím, kdo za pecičku,
otevře mi svoji pičku.
Tak si v posteli hovím
a přemýšlím, co ženě povím.
Dealer je člověk jako ty,
jen má v životě jiné hodnoty.
Jakub Horácio Horák, VV Olomouc
