Až překročím práh bytu,
kde měl jsem s tebou žít,
otřepu se hnusem a přestanu snít,
že doba renesance je dávno pryč.
S ní zmizela touha,
a se zamlženým obrazem i chtíč.
Asi nepřemýšlíš o mé existenci,
ale jsem to já.
Křehká, přitom mocná,
od počátku lidstva až k jeho konci.
Smích, zábava, večírky s kamarády. Vždy, když jsem slyšel o drogách, marihuana jevila se mi jako něco jiného. Ve svých osmnácti jsme jeli Klárkou do Holandska na brigádu – chtěli jsme si něco přivydělat na pronájem bytu v Praze, v říjnu začínal nám první semestr na Karlově univerzitě.
Kolikrát půjdem pod větvemi stromů?
Tou známou cestou domů!
Lesní pěšina se line,
v tichosti přemýšlím o té své vině.
Rád se toulám. Městem ve slunečných dnech i v pochmuřených večerech, temnou nocí. Příroda mě přibývajícím věkem přitahuje stále víc. Procházení lesa za doprovodu šumících větví a hlasů zpěvných ptáků. Přes louky a pole v dešti, mračně či slunce svitu. Toulal bych se celým světem, prošel bych ho sem a tam, kdyby to bylo možné.
Strana 2 z 4