Jsem tu já a je tu se mnou on!

Oba dva držíme stejný tón, cestou realitou,

psychickou debilitou, která tě táhne s sebou,

níž a níž, tak kdy si to brácho uvědomíš, že

to není tak, jak to vypadá!

 

 

Naše flou, naše zásada,

každá holka fetu propadá,

pak jak vypadá,

že ji nikdo nechce, je to její životní lekce.

 

Byla jsem mladá, hezká, ale teď je ze mě úplná troska!

A drtivý rozklad mého těla pokračuje, krev

se mi rozpaluje, tlak z toho do hlavy mi jde

a první pomoc je kde?

 

Už že jsem v píči na mě vidět jde!

A už je to jistý, v kapse nůž to jistí! Kde je

můj osud psanej? Život je vychcanej, není

předem vybranej! Tak se sám o sebe starej,

pozor na sebe dávej!

 

Musíš bejt připravenej na okamžik nečekanej!

Je to rozehraná hra, která nemá svůj vlastní

konec, na srdci bolest, která tě všude

doprovází, v zádech tě mrazí.

 

V nebi v oblacích, nebe je krásné, ale nevím

proč něco dolů mě furt tlačí, vzpomínky

na dobrý a špatný věci mi už stačí, všechno

se obrací, moje myšlenky se ztrácí.

 

Všechno pomalu nepobírám, pomalu oči zavírám

a stojím na kopci, koukám do nebe, ale

nebe je černý a na něm hvězdy žádný,

žádný anděl strážný.

 

Moji duši nebrání tak jako světluška ve tmě,

tak jako prase v žitě, který po čase chcípne!

Tak jako ptáče, který bez křídel nevylítne,

tak jako pes, který nezradí tě!!!

 

A stalo se to přímo vedle mě, mráz po

zádech mi z toho jde,

když vidím tělo a pod ním zem!

 

Tak v té chvíli nesoudím, v myšlenkách dokola kroužím.

V tý chvíli nevím, jak se mám zachovat, jestli

mám to tělo pochovat.

 

Není to jednoduchý jako na ulici machrovat,

snažil jsem se mu zachránit život

v tom BUM PRÁSK,

už nedýchám, přes něj jen hozena cejcha.

 

Myšlenky neovládám, jsem jako černá tečka

na utrženém papíru, zásobník nabiju

a do hlavy si to našiju!!!

 

Den za dnem sami sebe klamem, vítr kolem

nás fičí, jak je praveno, chybama se člověk

učí, nebudem si říkat, co se smí a co se nesluší.

 

Každý má svoje pravidla, který čas od času

poruší, pravda bolí tak, jak srdce, tak i duše,

ptáci krouží nad náma, a já jsem ten, který se obává.

 

P. S. : Život mi hodně věcí dal, ale taky vzal. Žiju

život darebáka, život bez pravidel.

 

Zlata Štipáková, Věznice Nové Sedlo, objekt Drahonice