Myšlenka na to mě vždycky sžírala do morku kostí,

nemluvím o ničem jiném než o své závislosti.

Zpočátku zdálo se, že hlupákem stane se ten, kdo to nezkusí,

skutečnost je ale taková, že nikdo nic zkoušet nemusí.

Za žádnou cenu jsme nechtěli zůstávat v normálním stavu,

od rána hulil jsem trávu a ve škole já nikdy neměl jsem čistou hlavu.

Hulil to každej a pořád a já jsem prodával výborný vzorky,

s každým zahulením se naše vědomí vracelo do mateřské školky.

 

Měli jsme všichni šanci si udělat vysokou školu,

namísto toho však jsme se změnili na partu zhulených volů.

Pár prásků a celej svět vypadá, že je úplně v cajku,

stačí se ohlédnout a hned ani nevíš, kam jsi položil fajku.

 

Tělo jak bez duše chodí a jen se přiblble směje,

sám sebe se ptáš, co bylo včera a poslední měsíc, kde je?

Pak jednou přijel si pro trávu jeden velice zvláštní borec,

něco malého vytáhl z kapsy a řekl: od teď je s únavou konec!

 

Tento den pro nás byl životní milník,

on sáhl si do kapsy, otevřel psaníčko…a v něm perník.

Všechny ty zhulené dny, kdy jsem měl na všechno spoustu času,

teď nahradil pervitin, který nastavil jinou trasu.

 

Den byl moc krátký, tak jsme začali noční život,

už nebyl čas jentak zahulit a zajít na pivo.

Když bylo dost krystalků, tak nespali jsme třeba i tři dny,

až nám však došly, tak to bývalo tak trochu bídný.

 

Jestli si myslíte, že tohle je příběhu konec,

jste na velkém omylu, naše životy právě ovládl chemický vzorec.

Těžko vám popíšu – jen tak v jedné větě - ,

co všechno se dá zažít v tomhle šíleném feťáckém světě.

 

Lidé pod vlivem perníku fungují jak podivné stroje,

jsou jako bezcitní tvorové, co se hemží a srocují u svého zdroje.

Ten zdroj, to je, řekl bych, široký pojem.

Ten, kdo perník vyrábí, ale i ten, kdo má dostatek, může být zdrojem.

 

Nad těmi, co nemají, má takový člověk opravdu velkou moc.

všichni pořád ho hledají a nejen po celý den, ale i po celou noc.

A když už ho najdou, jsou schopni cokoli zaplatit anebo cokoli udělat,

jen aby si konečně mohli v klidu a v pohodě svou dávku aplikovat.

 

Ten pocit, co vyvolá, když krevním oběhem se dostane do hlavy,

kde ti odbourá zábrany, dokážeš cokoli na světě, a to bez žádné námahy.

A ty vznášíš se nad zemí ve stavu beztíže a všechno je úžasné,

všechno najedou baví tě, s každým nejvíc si rozumíš, a je to překrásné.

 

Celé trvá to do rána, ale ránem to nekončí, spíš začíná,

protože přemýšlet nad spánkem a nedat si znova, byla by velká kravina.

Takhle jde chodit do práce, jde normálně fungovat, dokonce třeba i spoustu let,

ale jen pod jednou podmínkou, že budeš mít peníze, aby mohl sis kupovat fet.

 

To je pak vstávání vždycky po ránu no prostě úplná pohádka,

ale jenom když víš, že tě na stole čeká třpytivá hromádka.

V opačném případě to však taková pohoda není,

pak se ti celý den v honbu za hořkým pokladem změní.

 

No a teď už mi nezbývá, než vám opravdu otevřít oči,

je to závislost taková, že feťák pro psaníčko klidně i do studny skočí.

U holek, co berou, je to ještě o něco horší,

za trochu perníku ti kdykoli do postele skočí.

 

Tihleti podivní lidé, co je cokoli ukrást nermoutí,

jsou všichni hubení a pořád se podivně kroutí.

Pervitin v hlavách jim dočista zatemnil mysl,

myslí si chudáci, že je to opravdu životní smysl.

 

Končí to většinou pro všechny feťáky stejně,

perník ti postupně peníze, přátele a někdy i rodinu vezme.

Přitom jde jen o to, že když někdo přestane brát,

tak nevstane do práce, protože ukrutná únava ho donutí spát.

 

Mozek je totiž docela úžasná továrna,

co energii na celý den ti vytvoří spánkem až do rána.

Pokud však nespíš, nic nejíš, a máš z čeho fungovat,

přestane životní sílu na dlouhou dobu produkovat.

 

Proto jsou věznice plné převážně feťáků,

co neměli peníze na chemickou látku,

a aby je získali, tak páchali cokoli, třeba kradli,

od pondělí do pátku.

 

Takže vám závěrem poskytnu bezplatně výbornou radu,

až se objeví někdo, kdo vám nabídne perník,

dejte mu pořádnou ránu na bradu!

 

Michal Maček, Věznice Břeclav