Salám a Lejkum
Slyšte vyprávění celé,
pro ty, jež to snad zajímá,
koho že jsem měl na cele.
Asi tak dvoumetrového muslima.
Azerbajdžánce, jemuž Rusák se napích na nůž.
Strávili jsme spolu den a noc,
pro mě tak akorát, pro něj až moc.
Doteďka doufat musím,
že nebyl to z Alkajkdy muslim.
Šli jsme spát, oba pohroužení,
každý do toho svého modlení.
Noc proběhla jako každá jiná,
chvíli teplo, chvíli trochu zima.
když v tom, ještě za kuropění,
jako na poplach budík zvoní,
na ciferníku 4 hodiny.
To ohledem na druhé nenadán,
muslim zahájil Ramadán.
Rozprostřel svůj kobereček,
a prosil Aláha vkleče, aby ho i jeho rodinku,
chránil každičkou hodinku.
Pak ještě před slunce východem,
pěkně se nakrmil honem.
Jedině tak – a to si zkus,
dá se držet měsíční půst.
Šel spát, čekat na slunce Západ,
pak zase se smí napapat.
Nemaje nic proti islámu,
usedl jsem já na slámu.
Řek jsem si: „A teď zas já chvilku,
zatahám za modlící pilku.“
Zaplavil jsem celu mantrami,
zvukem jmen Krišny a Rámy.
Hare Krišna, Hare Krišna,
Krišna Krišna, Hare Hare,
Hare Ráma, Ráma Ráma,
Ráma Ráma, Hare Hare!!
Tak byl v atmosféře svatých jmen
Ramadán na Rámadán proměněn.
Muslimovi to bylo proti srsti,
Inu to víte – teroristi.
Nakonec hádka proběhla
a muslim se rozpálil doběla.
Ukázal, co je za sortu a při dopoledním raportu
říká ta muslimská kůže líná: „Veliteli, já chci jít jinam.“
Čekali jsme, co mu odpoví.
Velitel, vida mou náturu krotkou,
odpověděl muslimovi: „Takže se jdi sžít se samotkou.“
A tak jsem konečně zase sám.
Alejkum Salám.
Bejvalka
Na posteli zřím tvé vnady,
jsou rozlezlé tam i tady.
Na polštáři stehna kus,
velký jako autobus.
Na posteli vidím Tebe,
jiný pán tě nyní jebe.
Ať chci nebo nechci,
zůstaneš v mém srdci.
Vidím tvého milence,
zahanbil mě velice.
Dává ti, co já nemohu,
úd větší než mám já nohu.
Místo mě máš jeho ptáka,
celičkou tě s ním pocáká.
Jsi moje bývalá žena,
celá mrdkou obkreslená.
Jako křídou koronerů,
oběť vraždy za nevěru.
Muni, Věznice Valdice
