Život muší

Ponurá nálada, snad i zkaženej vzduch,

a tak mě napadá, že jen ten pár zbylejch much v téhle díře přehlíží mříže.

Vždyť ne každý tuší, že tenhleten hotel zbloudilejch duší

a šedý stejnokroj, který tak sluší,

je pořád lepší než život muší.

Může se zdát, že muší život snad má i někdo rád.

Vždyť moucha si lítá sem a tam,

bzučí na dvě doby, to já znám.

A najednou buch!

Ten tam je život dvou much.

 

Lidský život

Přemýšlím nad lidským životem,

který tak krátký je.

Proč člověk někdy trápí se,

proč se jen stále nesměje?

 

Proč musí se někdy protloukat

tak stěží svým životem?

Snad proto, aby mohl rozeznat sám dobro mezi zlem.

 

Než však pozná, jak žít se má,

co dobrým jej činí,

za to špatné, co prožívá,

sám někdy druhé viní.

 

A když už zmoudří,

a zdá se, že již všechno zná,

pak jeho svíčka dohoří,

a stár on umírá.

 

Kdyby

Kdyby šlo vidět, co vidět není,

kdybych já na světě všechno mohl mít.

Nač by pak bylo to krásné snění?

V takovém světě já nechtěl bych žít.

 

Divadlo

Život je jedno velké divadlo.

A tak mě jen tak z ničeho napadlo,

jaká role v něm je asi má.

 

Je vážná, smutná nebo veselá?

Někdy připadám si jako Romeo,

Co své milé pod balkónem na kytaru hrál.

Někdy připadám si jako Claudius,

co do srdce byl dýkou ubodán.

 

Jak skončí asi toto představení,

kde nikdo z diváků už dávno netleská?

Já radši zanechám již toho snění,

vždyť je to stejně jedna velká groteska.

 

Pavel Motyčka, Věznice Heřmanice