Promarněná šance

Jsme tu všichni pospolu i se svojí rodinou,

nevadí, že jen přišpendlenou.

A věnujeme se tu hodinu za hodinou,

věnujeme se tu Valdicím!

 

 

Tak jsi promarnil svoji šanci,

nerezaví láska stará,

v džungli, kde jsou jen samí, samí samci,

nejsou tu samice a nezabřeznou zjara.

 

Skříňka jak rodinný album fotek plná

a jinou rodinu nemáš.

Koukaj se na tebe jak výčitka němá,

říkáš si: „radši ať visim“.

 

Tak jsi promarnil svoji šanci,

nerezaví láska stará,

v džungli, kde jsou jen samí samci, nebo buzeranti,

nejsou tu samice a nezabřeznou zjara.

 

Nauč vorla lítat

Přesto, že byl bílej den,

zdálo se mi, jak chvíli jen,

najednou do voka dravce jsem zahleděn.

 

Spolknul jsem návnadu,

tím pádem zpřerážel křídla svý,

to mi v pasti osudu roky přidá!

 

Byla to veliká záhada,

proč mě ten vorel nabádá,

říká mi: jsou tu zrůdy lidský,

probuď se, ať rozpoznáš je vždycky.

 

Lítal sis jako král,

vidíš, kde jsi přistál.

Vstávej, venku vane vítr nečekán.

 

Vorel mi cestu ukázal,

vymotávám se ze stínu a znova věřim v nevinu, vzlítám.

 

Až teprve nebe řekne ti,

jaký máš křídel rozpětí.

Uslyšíš vorlích křídel svist,

tím si buď sakra jist!!!

 

Jó, byl to tvrdej pád,

jak do voka drát,

pařát bude hřát, napořád.

 

Pravěk

Jsme jako to smetí,

jako páření popelnic,

I my jsme nanic.

 

Já i Vy jak červi,

jako voběti krutý dezinfekční čety.

Planeta smrti všechno zhatí,

típne stejně jako cigára.

 

Zač stojí žití?

Nakonec i děti nesou se na marách.

 

Pod jednim sluncem jdem ruku v ruce,

mizíme prudce ze scény.

Ke světlu máš letět, nezkamenět,

využít sílu proměny.

 

K nám donesla se zpráva,

vyčpělá pra pravěká, pradávná.

Nás pakárna kárná,

pražádná, ne neláká.

 

Muni, Věznice Valdice   

O autorovi: Říkají mi Muni, už 11. rok kroutím basu ve Valdicích, a abych se nenudil, a potěšil pana ředitele Macha, pomaloval jsem zde celý vycházkový dvůr. Jsou to ilustrace k mým veršům ze sbírky „Napravení“. Tyto texty nyní předkládám vaší ctěné pozornosti.