Drahá moje Alčo, tohle píšu pro tebe,

doufám, že se máš fajn, mámo až do nebe.

 

 

Ahoj mamko moje milá,

přeju ti, abys šťastná, zdravá byla,

ať tě v životě provází boží síla.

 

Miluju tě jako jednu z mála,

v bídě jsi při mně stála,

cos mohlas mi dala,

nikdy mnou nepohrdala.

 

Jsem tvůj diamant, tvoje zlato,

a tyhle slova máš přesně za to.

Jsi silná žena, kterou v životě nic nezastaví,

přesně jako já, miluju tě, mami.

 

Jsem šťastnej za každou zprávu od tebe,

snesl bych modrý z nebe jenom pro tebe,

těžko bych na světě lepší mámu hledal,

tyhle slova jsem ti nikdy nevěnoval.

 

Dala jsi mně i ségře život, toho si nesmírně cením,

za nic na světě tě mami nevyměním.

A i když se nevídáme každý den,

v srdci s tebou neustále jsem.

 

Pamatuj, že jsi od svých dětí milovaná,

naše první dáma, super člověk,

a ještě lepší máma.

 

Krásná žena slovenská, frajerka liptovská,

a to platí až do dneska.

Kolikrát jsme se ségrou viděli, jak ti tečou slzy,

ten pohled mámy, kterou mnoho mrzí.

 

Oba dva ti odkazujem, mámo netrap sa,

my tě milujem, vykašli se na Apsa.

Odpusť mi, že jsem tě tak málo navštěvoval,

jak jsem se to choval, sám sebe ochuzoval,

byl jsem debil, no co bych k tomu dodal,

že jsem to pro tebe se ctí odrepoval.

 

Teď se mámo v kriminále trápím,

můžu si za to sám, já vím, všechno je to moje vina,

tohle je skladba pro tebe, od tvýho syna.

 

A až ty, já a ségra se sejdem,

pozdravit tátu do kostela zajdem.

Jako správná dcera, žena, synek,

popřejem mu věčný odpočinek.

 

Společně se od srdce omluvíme,

za co, všichni dobře víme.

Zas nastane hodina, kdy se sejdem celá rodina.

Odpusť nám táto ten odpornej čin,

tvoje žena, dcera a nejmladší syn.

 

Slibujem, že na sobě budem makat,

Tímhle veršem končím, bo se mi chce plakat.

 

Já i má sestra jsme vyrůstali v dětském domově. Rodiče byli sociálně slabí, proto nás dali do dětského domova, abychom s nimi nemuseli zažívat hlad a bídu. Bohužel si zvykli žít bez nás. Jako dítě jsem je za to nenáviděl. A tajně věřil, že si pro nás se ségrou přijdou. To, co jsem napsal, je projev lásky a odpuštění mé matce.

Miroslav Taragoš-Goštara, Vazební věznice České Budějovice