Na obzoru letí ptáci,

po zádech mi běhá mráz.

Denně slyším blbý kecy, 

zatím drží moje hráz.

Na mřížích se třpytí rosa,

za vysokou zdí je les,

po chodbách jen tupá masa,

hlavní bránu hlídá pes.

Dvakrát denně teplá strava,

pětkrát denně sčítáky.

Marná je tu všechna snaha,

rivotril pro feťáky.

Z čeho dříve rozum stál,

teď už ani nevnímám.

Zasměju se a jdu dál,

někdy oči zavírám.

Nejsou to jen deprese,

člověk se i může smát.

Každý to však nesnese,

časem to jde na všech znát.

Utopit se v knihách,

zakořenit před bednou,

nápisy na všech stěnách,

moudra těch tu přede mnou.

Práce je mi výhodou,

jiní makat nechtějí,

nebo jenom nemohou,

jen si svého hledějí.

Třetinu mám za sebou,

půlka už se blíží.

Už se těším za tebou,

stesk mě denně tíží.

Kdo chce páchat, půjde sedět,

mělo to tak být.

Příště už to budu vědět,

za volantem nesmím pít.

L. V., Věznice Rapotice