Jmenuji se Alex a neměl jsem v životě jednoduchý osud. Narodil jsem se v porodnici v Ostravě. Moje máme mě odložila, protože šla do vězení a já až do 5 let vyrůstal v kojeneckém ústavu. Moje máma se sice vrátila a opět si mě osvojila, ale po 3 letech šla znovu sedět. A já putoval do dětského domova. Hm, nebylo to jen negativní. Bylo to tvrdé, to je pravda, ale já jsem bojovník a dalo mi to sílu a spoustu zkušeností.
To pozitivní je to, že jinak koukám na lidi, kteří nemají rodinu. Bolestivé (pro mě) je to, že jsem nikdy nepoznal mateřskou, nebo otcovskou lásku a neměl péči rodičů. Každé dítě by mělo poznat, že tady na světě je někdo pro něj.
Umíte si představit, že člověk, který vyrůstá v takovémto prostředí, nemá daleko k drogám-i mě to potkalo. Co to má společného s mou rodinou? Dostal jsem se nakonec do pasťáku, a když mě v 18 propustili, tak jsem zjistil, že je moje máma v Anglii. A vydal jsem se za ní. Nicméně stejně to nefungovalo. Asi jak jsem vyrůstal celý život bez ní, tak mě nebyla schopná přijmout, natož mi dát mateřskou lásku.
A tak jsem tam začal žít na vlastní triko, začal jsem tam fetovat. No, to je slabé slovo, hodně crack, heroin, marihuana. Droga byla jediná láska. Nakonec jsem se dostal až do věznice v Anglii. Odtamtud jsem byl deportován do Čech, kde jsem nakonec žil na ulici a užíval pervitin. Nevím, co přesně se stalo, ale byl jsem na dně.
Jednoho dne, v noci, když mi došlo, v jaké situaci se nacházím, byl to takový rozstřel, tak jsem se rozhodl skočit z okna z 3. patra. A skutečně jsem skočil. Nyní jsem na vozíčku a čekají mě ještě 4 operace. Tento konec má i světlejší místa. V nemocnici jsem potkal úžasnou ženu, se kterou jsem doposud. A ve věznici, kde jsem nyní, protože mě doběhl nějaký škraloup z minulosti, jsem našel cestu a obrátil se k Bohu. Přijal jsem do svého srdce pána Ježíše Krista, nechci už fetovat, a věřím v boží lásku. Boží láska vítězí, Bůh Vám žehnej.
Jmenuji se Alex a toto byl můj příběh. Pokud bych zvítězil, tak bych chtěl svou výhru věnovat nejmladšímu dítěti v dětském domově Čeladná.
Alex Jóni, Vazební věznice Ruzyně
