Vyrůstala jsem v neúplné rodině. Mně a mému bratrovi se otec oběsil. Mamka se znovu vdala a máme další sourozence, dohromady je nás pět. Mamka nás vychovala sama a obětovala nám celý svůj život. Tak je tomu doposud. Vychovává nám i naše děti. Sestře tři děti. I přes všechnu její lásku k nám jsme já a můj starší bratr skončili ve vězení. Ne jednou, ve vězení jsem počtvrté.
I přes to všechno při nás mamka stojí. A stále je nám velkou oporou. Je mi 36, v 15 letech jsem utekla z domova a otěhotněla. Nedokončila jsem ani učiliště. V 18 letech jsem se vdala, po necelých 3 letech jsem se rozvedla a vrátila se zpět k mamce. V tu dobu, kdy mě syn nejvíce potřeboval, jsem se svými sourozenci utíkala ven.
Syna jsem nechávala mamce, ta k tomu vychovávala ještě našeho nejmladšího bráchu. Syn začal být ve 3. třídě na mě agresívní. Ale až postupem času jsem zjistila proč. Protože každé dítě chce maminku. Čas vrátit nejde a já přišla o to nejcennější, o výchovu svého syna.
V roce 2016 jsem dostala syna do péče a chtěla jsem mu vynahradit čas, co jsme ztratili. Bohužel bylo pozdě. Syn si našel přítelkyni a má krásného syna. Co Bůh nechtěl, také můj syn je ve vězení. Tudíž mohu tvrdit, že mamka měla a má vždy pravdu. Matka trpí pro své děti, až když to člověk zažije na vlastní kůži. Chci poděkovat svojí mamce za její lásku, péči a pochopení. Máš můj dík, mami. Tvoje Helča.
Helena Čechová, Věznice Nové sedlo, objekt Drahonice.
