Život se dá žít na mnoho způsobů. Můžete jej třeba prohrát v herně při ruletě nebo na automatech. Také ho můžete prožít jako zloděj, který je nepolapitelný. Každopádně se ale žádná kniha nemá soudit podle obalu. Já si vybral cestu drog, trávy, LSD, extáze a pervitinu a mnoha jiného.
Má sestra Radka, která je z mých sourozenců nejstarší, odcestovala již zamlada do Říma a už tam zůstala. Vždycky to byla chytrá hlavička. Také má vysokou školu a mě jako bratra vždy milovala. Škola mi šla a ani jsem se nemusel moc učit, a tak mi sestra zařídila soukromou školu, ve které jsem vydržel tři roky. Začal jsem mezi svými kamarády roznášet trávu a oni ji kouřili se mnou. Brali jsme extázi a žili krásný, spokojený život do doby, kdy si všeho všimla má maminka. Začal jsem si uvědomovat následky toho, co dělám a bylo mi to jedno. Vedlo to tak daleko, že jsem trávu mixoval s LSD a extází. A aby toho nebylo málo, začal jsem si píchat pervitin. Což, jak je jasné, ničemu nepomohlo. A já na tom byl hůř a hůř. Ale nikdo kromě rodiny mi to neřekl. Tak to šlo 20 let. Rodina s tím bojovala, hlavně maminka. Ale také i má sestra Radka, které se narodil syn Nero. Postupně jsem si začal uvědomovat, že mám synovce, který mi časem říkal slova jako: „strejdo, miluji tě“ a „kdy zase přijedeš?“. Ale já jsem opět skončil ve výkonu trestu. Nero rostl a já jsem si začal uvědomovat, že životní styl, který jsem si vybral, mi bere to, co si v životě nekoupím a to je čas, který jsem promarnil, na místo toho, abych ho strávil se svojí rodinou. Teď vidím svoje synovce jen na fotkách, ale přeci, alespoň to.
Rodina nade mnou naštěstí nezlomila hůl. Čemuž se opravdu divím, protože mně udělat syn takové věci, už bych ho opravdu vydědil. Protože kdyby promarnil 11 let ve výkonu, co sním. Komu není radno..... nekoupí ani v apatyce.
Teď chci začít nový život, úplně jiný a v Římě. Ale už teď vím toto: nebude to jen tak za jeden den, se svými démony budu bojovat minimálně rok, než se pořádně hnu z místa. Ztratit důvěru rodiny, to je to poslední, co by člověk chtěl. Miluji je šíleně moc a obdivuji je za jejich úsilí, které do mě vkládají a za to, že tu pořád pro mě jsou. Teprve teď v dospělosti jsem pochopil, co má slovo "Rodina" za význam. A vím, že to není samozřejmost. Možná že teď, když toto čtete, říkáte si: klasika, já jsem si říkal totéž, když jsem četl něčí příběh. Ale promarnit 11 let života, za tu dobu se už dá něco vybudovat. Tak pozor lidičky, zlo se skrývá i za dobrými věcmi, ano lidičky.
PS: Slovy jednoho mudrce a to mojí maminky: „nezáleží na tom, co jste dělali v minulosti, ale na tom, čeho chcete dosáhnout v budoucnosti“.
Filip Kempa, Věznice Horní Slavkov
