Literární soutěž 2025: Nekonečná cesta, Ivana Sefzigová
„Konečně, konečně jsem se probrala,“ pomyslela si malá dušička a ze shora pozorovala pomlácené a zničené tělo mladého muže…muž, teda spíš ještě kluk, jeho tělo. Nic z toho, co po něm zbylo, nejevilo už známky života…Bylo jí ho líto…Moc líto.
Literární soutěž 2025: Měla bys vědět, skladník Adam
Na místě, kde vysoké jsou zdi,
na nich ostnatý drát,
co tě, chlapče, v noci nenechává spát.
Literární soutěž 2025: Hodně dlouhá káva, Pavel Kohút
„Tak já tedy jdu.“
To jsou poslední slova, která jsem vyslovil. Tu větu si opakuji pořád dokola a asi ještě dlouho budu. V tu chvíli mě prostě nic lepšího nenapadlo. Proč se trápit nad poslední větou při rozloučení? Možná proto, že jsem chtěl říct něco chytřejšího, povzbuzujícího. Něco, co by dávalo větší smysl, a přesto ta věta vystihuje vše.
Literární soutěž 2025: Pomačkaná bankovka, L.U.
Je mi teprve 19 let a jsem ve výkonu trestu odnětí svobody na dobu osmi let. Chci se podělit o moji zkušenost s vězením a změnou.
Strana 5 z 44
- Jste zde:
-
Rodiny vězňů
- Aktuality
