Text odsouzeného: amnestie aneb naděje umírá poslední

Amnestie, amina, amňa – s tímto synonymem naděje na propuštění z vězení na svobodu jsem se poprvé osobně setkal na konci své vazby v roce 2012. Už od léta jsem slýchal oknem své cely, jak si vězňové v ostravské vazební věznici z okna do okna vyměňovali tu reálné, tu nereálné i zcela absurdní teorie o tom, zda prezident Klaus na konci svého druhého volebního období amnestii udělí či neudělí. A jestli ano, tak jakou. Tehdy poprvé jsem se setkal také s amnestology.

VŠUDE DOBŘE – TAK PROČ ZŮSTAT V HORNÍM SLAVKOVĚ?

VŠUDE DOBŘE – TAK PROČ ZŮSTAT V HORNÍM SLAVKOVĚ?

aneb Jak přestěhovat odsouzeného (snadno a rychle?)

 „Kabáty, a za mnou!“ Imperativ, který jsem zaslechl na vycházkovém dvoře při jedné z prvních vycházek. Věta plně charakterizující názor většiny vězňů na pobyt v jednom z nejzápadnějších vězení v Česku. Věta lapidárně shrnující doporučení od barákového z přibylu: „Jsi prvolepenka, tak koukej vodsaď rychle vypadnout.“ Tato věta byla vyslovena se silným moravským dialektem a já si uvědomil, že pro umisťování vězňů do VTOS se uplatňují armádní metody. Tak, jako se z Plzně rukovalo k Michalovcům, a ze Žitného Ostrova do Boru u Tachova, tak se teď Ostraváci podívají do Horního Slavkova, Brňáci do Rýnovic a podobně. Ostatně i já sám jsem pobýval 340 dnů ve vazbě v Ostravě, ačkoliv trestný čin, za který jsem odsouzen, byl spáchán v Praze.

NÁROČNÝ MOMENT BYLO LOUČENÍ MATEK S DĚTMI. POKRAČOVÁNÍ TEXTU DANY VRABCOVÉ O ASISTOVANÝCH NÁVŠTĚVÁCH

Programem „Děti vězněných rodičů“ pracovníci ČHV zajišťovali v roli prostředníků a asistentů (mezi dětmi, rodiči, pečujícími osobami, sociálními pracovníky sociálně - právní ochrany dětí a pracovníky vězeňské služby) zprostředkování osobních setkání dětí s jejich vězněnými rodiči. Jednalo se o tzv. asistované návštěvy, které jednak posílily vzájemné rodinné vazby a jednak nezpůsobily dítěti trauma z vězeňského prostředí a pomohly rodičům i dětem zvládnout a užít si vzájemně setkání s rodičem po dlouhém odloučení. Dítě i odsouzený rodič by měl být na návštěvu důkladně připraven.  

MEDIÁTORKA DANA VRABCOVÁ: OSOBNÍ SETKÁNÍ S VĚZNĚNÝM RODIČEM PŘEDSTAVUJE NEJEFEKTIVNĚJŚÍ CESTU, JAK POSILOVAT JEJICH VZTAH

Někdejší pracovnice Českého helsinského výboru, dnes rodinná mediátorka a lektorka, doktorka Dana Vrabcová, se s námi podělila o svůj pohled na problematiku nám ta blízkou. Proč a hlavně jak napomáhat pravidelným kontaktům mezi odsouzenými rodiči a jejich dětmi. Dana Vrabcová čerpá ze zkušeností z projektů, kterými se - v ČR naprosto průkopnicky - pomáhalo dětem odsouzených rodičů pomáhalo v Českém helsinském výboru.

Jsem přesvědčena, že osobní setkání dítěte se svým vězněným rodičem představuje nejefektivnější cestu, jak udržovat a posilovat jejich vzájemný vztah. Návštěva ve věznici může pro dítě znamenat významný moment, díky kterému se přesvědčí, že jeho rodič žije a že je o něj postaráno. I rodič prožívá značnou úlevu při pohledu na své zdravé a prospívající dítě. Společné chvíle umožňují rodiči získat přehled o každodenním fungování svého potomka a zůstat v jeho životě přítomný a alespoň částečně aktivní. Jedinou cestou, jak může vězněný rodič rozvíjet svůj vztah s dítětem a stimulovat jeho existenci, vývoj a socializaci, zůstává forma pravidelného kontaktu. Nedostatek takového kontaktu ovlivňuje nejen povahu vazby dítě – rodič, ale negativně působí také na výchovnou roli rodiče, stejně tak jako na jeho roli v procesu individualizace dítěte.

PRÁCE VE VĚZENÍ: JAK JSEM SE STAL "ŠMEJDEM"

Je-li člověk zvyklý celý život pracovat, je ve vězení nejhorší to, že najednou pracovat nemůže. Samozřejmě, prvních pár dnů či týdnů si nicnedělání užívá. Je to taková „dovolená all inclusive“. A pokud se člověk v nástupním vězení či na přibylu ještě dostane ke knihám, tak čas v těch prvních dnech a týdnech příjemně ubíhá. Avšak čeho je moc, toho je příliš, nicnedělání se po čase omrzí. Na oddíle se přes den spát nedá a i četba po čase přestane bavit. Člověk začne toužit po práci.

NÁVŠTĚVNÍ DEN S DĚTMI VE VĚZNICI THORN CROSS ANEB ZA BRANOU NA KONFERENCI COPE O PRÁVECH DĚTÍ V MANCHESTERU

8 až 10. června 2018 se v Manchesteru ve Velké Británii konala konference pořádaná organizací COPE o právech dětí, jejichž rodiče jsou ve vězení nazvaná "Progress and Parental imprisonment: a child perspective ", a to ve spolupráci s organizací POPS (Partners of Prisoners), která se této problematice dlouhodobě věnuje. V roce 2016 jsme tuto organizaci  v Manchesteru navštívili, seznámili se s jejich činností a ředitelka POPS Diane Curry, spolu s dalšími kolegyněmi se potom zúčastnila naší konference o rodinách odsouzených v listopadu r. 2016. 

HLEDÁME PSYCHOLOGA NEBO PSYCHOTERAPEUTA PRO RODINY ODSOUZENÝCH

Občanské sdružení Za branou, z.s. přijme na DPP psychologa, nebo psychoterapeuta (např. sociální pracovník s psychoter. výcvikem) se zájmem o práci s rodinami a dětmi odsouzených, zejména ve věznicích.

Náplň práce:

- individuální konzultace s odsouzenými rodiči

- korespondence s odsouzenými rodiči

- konzultace s rodinami a blízkými odsouzených vč. dětí

V případě zájmu prosím CV zašlete nebo kontaktujte: 775 722 784, nebo

NÁVŠTĚVA NA PANKRÁCI OČIMA BABIČKY: PROČ NEMÁ ODSOUZENÝ PRÁVO NA DŮSTOJNÉ SETKÁNÍ SE SVÝM DÍTĚTEM?

Svírání žaludku a studený a horký pot, to je přesně to, co cítíme u vstupu do věznice Pankrác. O to je to horší, když vedete na návštěvu malé dítě. Dítě, které má nárok na to, vidět svého tatínka, který je ve výkonu trestu a je jedno za co.

CENTRUM PORADENSKÝCH SLUŽEB VE VĚZENÍ A PO VÝSTUPU, SPOLEČNOST PODANÉ RUCE, o. p. s

Není těžké dostat se do vězení, když se vám kontrola nad užíváním návykových látek vymkne z rukou. Většině lidí se v této souvislosti vybaví obrázek uživatele nelegálních drog, jeho životního stylu a drogové delikty. Realita je přitom mnohem širší, nejen nelegální drogy, ale také nadužívání alkoholu nebo hazardní hráčství a s tím spojené problémy mohou člověka přivést do vězení. A pro všechny tyto lidi jsou určeny služby obecně prospěšné společnosti Podané ruce, konkrétně Centra poradenských služeb ve vězení a po výstupu. Nabízíme jim individuální poradenství, psychoterapii, sociální služby a doprovázení po výstupu z vězení. Řídíme se zásadami, jako jsou důvěrnost, respekt, bezpečí, dobrovolnost, dostupnost, profesionalita a individuální přístup. To jsou základní kameny naší spolupráce s klientem.  

„KURÁTOR MŮŽE U LEHČÍCH TRESTŮ PŮSOBIT NA SOUD“. KURÁTOR Z ROUDNICE N. L. VÁCLAV ŽIVNÝ O PRÁCI S DROGOVĚ ZÁVISLÝMI KLIENTY

V roce 2017 bylo přibl. 45 % klientů propuštěných z výkonu trestu v mé gesci, tj. v Roudnici nad Labem, prokazatelně závislých na nelegálních návykových látkách. V našem regionu se jedná převážně o klienty na pervitinu. Ve 22 % se jednalo o romské klienty. Asi 15 % klientů spolupráci s kurátorem odmítlo, a v tomto případě proto nevím, zda měli s drogami problémy. Z těchto čísel je vidět, že se jedná o nemalou skupinu klientů.

JANA:NÁVŠTĚVY NA RUZYNI JSOU PRO DĚTI AŽ TRÝZNIVÉ

Manžel byl po nástupu do VTOS v krátké době přeřazen nejprve do Věznice Kynšperk nad Ohří, následně po naší žádosti o přeložení do Vazební věznice Praha Ruzyně. Obě zařízení jsem navštěvovala i s dětmi, protože jsou malé a potřebují co nejvíce kontaktu s otcem. Ačkoli by to vězeňský systém měl umožňovat, ani v jedné věznici nám nevyšli vstříc s tím, že bychom si možnost kontaktu na 180 min. měsíčně rozdělili na návštěvy 1x za 14 dní po 90 min., tak jak to fungovalo např. při návštěvách ve vazební věznici. Synovi jsou 4 roky a absolvovat 3 hodiny sezením u stolečku je pro něj nemyslitelné. 

JIŘIČKA: "LIDÉ, KTERÝM ZÁLEŹÍ NA DRUHÝCH, SE MÉNĚ DOPOUŠTĚJÍ TRESTNÉ ČINNOSTI"

Získat rozhovor s doktorem Václavem Jiřičkou, hlavním psychologem Vězeňské služby ČR, je poměrně vzácným "úlovkem". Zvláště na tak vrtkavé a obecné psychologické téma, jakým je rodina odsouzeného. Jak uvádí, je až překvapivé, kolikrát je zdrojem trestné činnosti zdánlivě běžný rodinný konflikt.