Amnestie, amina, amňa – s tímto synonymem naděje na propuštění z vězení na svobodu jsem se poprvé osobně setkal na konci své vazby v roce 2012. Už od léta jsem slýchal oknem své cely, jak si vězňové v ostravské vazební věznici z okna do okna vyměňovali tu reálné, tu nereálné i zcela absurdní teorie o tom, zda prezident Klaus na konci svého druhého volebního období amnestii udělí či neudělí. A jestli ano, tak jakou. Tehdy poprvé jsem se setkal také s amnestology.

VŠUDE DOBŘE – TAK PROČ ZŮSTAT V HORNÍM SLAVKOVĚ?

aneb Jak přestěhovat odsouzeného (snadno a rychle?)

 „Kabáty, a za mnou!“ Imperativ, který jsem zaslechl na vycházkovém dvoře při jedné z prvních vycházek. Věta plně charakterizující názor většiny vězňů na pobyt v jednom z nejzápadnějších vězení v Česku. Věta lapidárně shrnující doporučení od barákového z přibylu: „Jsi prvolepenka, tak koukej vodsaď rychle vypadnout.“ Tato věta byla vyslovena se silným moravským dialektem a já si uvědomil, že pro umisťování vězňů do VTOS se uplatňují armádní metody. Tak, jako se z Plzně rukovalo k Michalovcům, a ze Žitného Ostrova do Boru u Tachova, tak se teď Ostraváci podívají do Horního Slavkova, Brňáci do Rýnovic a podobně. Ostatně i já sám jsem pobýval 340 dnů ve vazbě v Ostravě, ačkoliv trestný čin, za který jsem odsouzen, byl spáchán v Praze.

OSense O-Sense