Veřejná ochránkyně práv se ze své pozice zabývá činností Vězeňské služby ČR a podmínkami výkonu vazby či trestu odnětí svobody. Vězněným osobám by mělo být umožněno komunikovat co možná nejčastěji písemně, telefonicky, nebo jinými formami komunikace s jejich rodinami, jinými osobami a zástupci externích organizací, a přijímat návštěvy těchto osob. Na komunikaci a návštěvy se mohou vztahovat pouze taková omezení a kontroly, které sledují legitimní cíl (pořádek, bezpečnost apod.) a jsou tomuto cíli přiměřené.

DSC 0662

 

 

Přemístění odsouzených

Vězněné osoby se na ochránkyni v mnoha případech obracejí se stížnostmi ve věci návštěv či s problematikou přemístění do jiné věznice, která s možností uskutečnit návštěvu v mnoha případech velmi úzce souvisí, neboť právě vzdálenost hraje nezanedbatelnou roli při možnostech osob blízkých uskutečnit návštěvu vězněné osoby. Současná kapacitní situace v českých věznicích je však velmi napjatá, a proto velká část žádostí o přemístění je zamítnuta z kapacitních důvodů. Vězeňská služba akceptovala návrh ochránkyně na vytvoření transparentního systému přemísťování odsouzených. Před zavedením tohoto systému, pokud byla odsouzenému zamítnuta žádost o přemístění např. z kapacitních důvodů, vězeňská služba se k ní již znovu nevracela ani v případě uvolnění kapacity v cílové (požadované) věznici. S účinností od 15. 10. 2015 jsou žádosti o přemístění evidovány v každé věznici chronologicky a v případě uvolnění místa v cílové věznici, je žadatel (odsouzený) dotázán na to, zda na své žádosti trvá a pokud přemístění nebrání bezpečnostní důvody, je přemístěn. Aktuální kapacitní situaci ve věznicích si mohou vězněné osoby, kteří mají přístup k internetu, či osoby jim blízké, ověřit na webových stránkách Vězeňské služby ČR (www.vscr.cz).

I když procentní vyjádření naplněnosti věznice nedosahuje čísla 100 %, ale pouze se tomuto číslu blíží, je třeba vzít v potaz i skutečnost, že věznice potřebuje některá volná místa pro nově příchozí odsouzené, dále pak pro odsouzené, kteří jsou na přechodnou dobu umístěni mimo svou kmenovou věznici (např. za účelem eskorty), a rovněž může mít věznice volnou kapacitu pouze na specializovaných odděleních či na odděleních pro zařazení do jiného typu věznice, než do kterých může být žadatel o přemístění zařazen.

Dělení návštěv odsouzených

Odsouzení mají podle zákona o výkonu trestu právo přijímat na dobu tří hodin během jednoho kalendářního měsíce návštěvy blízkých osob. Toto zákonné ustanovení nebrání tomu, aby se měsíční délka návštěv dělila na více časových úseků (nejčastěji 2 x 1,5 hodiny). Pokud je odsouzený umístěn ve věznici blízko místa pobytu své rodiny, může ho tato rodina přijít navštívit i častěji než jedenkrát za měsíc na 3 hodiny. Naopak pro odsouzené, kteří jsou od bydliště své rodině vzdáleni stovky kilometrů, bude praktičtější využít najednou měsíčně zákonnou dobu návštěv v délce tří hodin. Ochránkyně doporučila věznicím, aby daly možnost odsouzeným vybrat si pro ně nejvýhodnější variantu, resp. aby dělení návštěv odsouzeným umožnily, nikoliv však jako povinnost, ale pouze jako možnost pro odsouzené.

Veřejná ochránkyně práv také věznicím doporučila, aby zákonná tříhodinová délka návštěvy byla prodloužena a bylo přitom ponecháno na rozhodnutí odsouzeného, zda si stanovený čas pro návštěvu vyčerpá najednou, nebo rozvrhne do několika týdnů. Opět zdůrazňuji, že v daném případě nemusí dojít ani ke změně zákona o výkonu trestu odnětí svobody, neboť tento zákon stanoví právo odsouzeného na minimální dobu návštěvy a nevylučuje, aby si věznice vnitřním řádem (či jinak) upravily i delší dobu návštěv.

Uspořádání návštěvní místnosti

Návštěvy musí být organizovány tak, aby měli vězni možnost udržovat a rozvíjet rodinné vztahy co možná nejnormálnějším způsobem. Materiální vybavení návštěvních místností i jejich uspořádání se značně liší (v některých věznicích chybí např. alespoň improvizovaný dětský koutek, jinde jsou k dispozici pouze tvrdé stoličky bez opěradel, nadto u stolu s nízkou přepážkou mezi návštěvníkem a odsouzeným). Ochránkyně považuje za nevyhovující, že v některých věznicích jsou stoly v návštěvních místnostech uspořádány liniově, v důsledku čehož je minimalizováno soukromí při návštěvách, odsouzení a jejich návštěvy se vzájemně ruší. Za vhodnější ochránkyně považuje tzv. restaurační uspořádání návštěvních místností (tzn. samostatné stoly). Kontrolu a prevenci předávání návykových látek je vhodno provádět prostřednictvím kamerových systémů, nikoliv omezováním soukromí při návštěvách či omezováním kontaktů odsouzených s návštěvami. V návštěvní místnosti by rovněž měly být k dispozici nápojové automaty či automaty s drobným baleným občerstvením pro návštěvy. Další možností je umožnit nákup ve vězeňské kantýně v době návštěv.

Osoby blízké jako návštěva

Občasnou stížností, se kterou se odsouzení obracejí na ochránkyni, je skutečnost, že věznice odmítla uskutečnění návštěvy s osobou, která je k osobě odsouzeného v nepřímém příbuzenském vztahu anebo příbuzenský vztah zcela chybí, a není tedy osobou blízkou. Osobou blízkou je dle občanského zákoníku příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner; osoby sešvagřené, osoby, které spolu trvale žijí; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Z výše uvedené zákonné definice osob blízkých vyplývá, že nemusí být vždy zcela jasné, zda osoba, kterou odsouzený žádá jako návštěvu, je osoba blízká. Skutečnost, že danou osobu je možné označit jako osobu blízkou, je možno prokázat existující sociální vazbou. Za přijatelné ověření existující sociální vazby věznice mohou obvykle považovat např. dlouhodobější písemný nebo telefonický kontakt, zasílání balíčku s potravinami a věcmi osobní potřeby či předchozí návštěvy (např. v dřívější věznici).

Kontakt odsouzeného s návštěvníky

V některých případech si odsouzení stěžují, že jim není umožněn v průběhu návštěv běžný kontakt s návštěvníky (např. dotyk rukou), a to zpravidla ani s vlastními dětmi. Jediným fyzickým kontaktem zůstává pouze běžný společenský kontakt při uvítání a při loučení (podání ruky, polibek). Uspořádání návštěvních místností taktéž směřuje spíše k omezování těchto kontaktů. V uvedeném se odráží úsilí věznice o minimalizaci rizika průniku návykových látek (či jiných nepovolených předmětů), což je legitimní požadavek. Podobná opatření by však měla být především přiměřená. Jistě se bude lišit průběh návštěvy osob, které byly v minulosti přistiženy při pronášení nepovolených látek, od ostatních.

Zvláštní pozornost by měla být věnována návštěvám nezletilých dětí. Veřejná ochránkyně práv má za to, že povolení kontaktu s nezletilým dítětem nelze vydat na určitou časově omezenou dobu, ale kontakt je možné přerušit pouze v případě, že dojde k důvodnému podezření, že dítě je zneužíváno k pronesení nepovolených předmětů do věznice. Kontakt odsouzeného s nezletilým dítětem by měl tedy probíhat co nejběžnějším způsobem, pokud tomu nebrání bezpečnostní důvody. Ve vnitřních řádech věznic bylo na základě uvedeného požadavku ochránkyně stanoveno, že v průběhu standardní návštěvy je odsouzenému umožněn osobní kontakt s nezletilým dítětem (např. jeho pochování).

V praxi může nastat situace, kdy ředitel věznice může v odůvodněných případech rozhodnout, že z bezpečnostních důvodů se návštěva uskuteční v místnosti, kde je návštěvník od odsouzeného oddělen přepážkou. Taková situace nastane např. v souvislosti s kázeňským řízením vedeným proti odsouzenému za nález nepovolených předmětů (telefony, drogy).

DSC 0667

Specifické případy

Dle zákona o výkonu trestu lze v zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiného závažného důvodu povolit návštěvu jiných než blízkých osob. Ředitelé věznic mohou taktéž ve zvlášť odůvodněných případech povolit návštěvu mezi odsouzenými, kteří jsou blízkými osobami či uskutečnění návštěvy odsouzeného bez zrakové a sluchové kontroly zaměstnanců vězeňské služby v prostorách k tomu určených.

Odsouzenému může ředitel věznice taktéž povolit v souvislosti s návštěvou opuštění věznice, lze-li mít důvodně za to, že tím nebude ohrožen účel výkonu trestu. Navýšení doby návštěv během jednoho kalendářního měsíce až na 5 hodin či povolení opustit věznici až na 24 hodin v souvislosti s návštěvou může být odsouzenému uděleno jako kázeňská odměna, jestliže svým chováním a jednáním nebo příkladným činem projevuje odpovědný přístup k plnění stanovených povinností a spolupracuje při naplňování účelu výkonu trestu.

Odlišná pravidla pro uskutečnění návštěv se vztahují na mladistvé (minimální doba návštěvy 5 hodin, při odměně možnost návštěvy až 8 hodin), odsouzené ženy (lze prodloužit přerušení výkonu trestu za účelem kontaktu s nezletilým dítětem; po vyjádření orgánu sociálně právní ochrany dětí) či doživotně odsouzené (nelze udělit odměnu spočívající v dočasném opuštění věznice v souvislosti s návštěvou). K výkonu trestu matek nezletilých dětí je vhodné ještě poznamenat, že za splnění určitých podmínek může být odsouzené ženě na žádost povoleno, aby ve výkonu trestu měla u sebe a starala se o své dítě zpravidla do 3 let jeho věku.

Přerušení výkonu trestu

Zákon o výkonu trestu zná také institut zvaný přerušení výkonu trestu. Ředitel věznice může formou odměny přerušit výkon trestu odsouzenému až na 20 dnů během kalendářního roku, přičemž doba tohoto přerušení se počítá do výkonu trestu. Pro naléhavé rodinné důvody může ředitel věznice přerušit odsouzenému výkon trestu až na 10 dnů během kalendářního roku; výkon trestu lze přerušit i v případě, kdy odsouzenému je třeba neodkladně poskytnout zdravotní službu, kterou nelze zajistit ve věznici nebo ve specializovaném zdravotnickém zařízení vězeňské služby.

Ochránkyně v minulosti konstatovala pochybení v případě spočívajícího v nepovolení opuštění věznice odsouzenému v souvislosti s pohřbem jeho bratra. Legitimním cílem pro nepovolení účasti odsouzeného na pohřbu by mohla být např. obava, že odsouzený uprchne, bude páchat trestnou činnost či jinak mařit výkon trestu odnětí svobody; taková obava však musí být dostatečně zdůvodněna (relevantní například bude v případě, pokud odsouzený již dříve z věznice uprchl, pokusil se o útěk nebo soustavně nenaplňoval účel výkonu trestu).

JUDr. Jiří Matuška, právník Kanceláře veřejného ochránce práv

Názory v tomto článku uvedené vyjadřují názory autora, nikoliv instituce.

 

 

 

0
0
0
s2smodern
powered by social2s

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit