Česká republika je službami pro lidi vracející se z vězení pokryta dosti nerovnoměrně. Ví se hlavně o těch pražských, což je škoda. Na Vysočině je doma AL PASO. Odvážný název patří projektu Oblastní charity Třebíč. Na jeho začátku je osobní příběh. A ti, co se vrací z vězení důmu na Vysočinu, nejsou na vše sami. Na otázky Za branou odpovídala Mgr. Michaela Nováková, koordinátora projektu AL PASO Oblastní charity Třebíč.

 

nPOqFtfDHPLsd gtQOljOMgij1RZn6UB99jGRJoXCMCNlYWdco86FrdKOYxDVsWY mJRpGg

 

Za branou: Jak se stalo, že zrovna na Vysočině a zrovna vězeňství, pod hlavičkou Charity? Kraj vás podporuje?

Myšlenka vzniku projektu AL PASO se zrodila u pana Jaroslava Žáka. Současného vedoucího Střediska sv. Vincenta z Pauly (jedno ho ze sedmi Středisek OCHT). On sám o tom říká: "bylo to díky tomu, "že sám jsem byl v předchozím režimu několikrát ve vězení a prožíval jsem  těžkost situace po propuštění a uvědomoval jsem si „díru“ v systému pro lidi, kteří se vrací – přijetí, akceptace, doprovázení a lidská podpora, pomoc vybudovat nové vztahy, najít nové hodnoty, naučit se komunikovat s okolím, najít si práci, kterou skutečně chci dělat - co by mě doopravdy bavilo, důstojnější bydlení atp.“

V té době pan Žák pracoval v K-centru Noe. Jelikož klienty „káčka“ byly i osoby vracející se z výkonu trestu, uvědomil si pan Žák při spolupráci s nimi, že se v dané oblasti ani v době po revoluci nic nemění. K-centrum tehdy předávám panu Vítkovi a seznámil ho se svou myšlenkou, že by bylo dobré v rámci Komise prevence kriminality (která v Třebíči působí) o tomto tématu mluvit a vytvořit na to nějaký projekt. Tak pan Ivo Vítek ještě s paní Barborou Kloudovou (tenkrát vedoucí Azylového domu v Třebíči) vymysleli a  zpracovali pro tento záměr koncept a začali ho realizovat. Zprvu jako malý projekt pro město Třebíč a poté z přání KÚ Vysočina jako krajský projekt formou registrace na sociální službu. Kraj tedy službu dotuje kompletně. 

Pan Vítek to výstižně shrnul slovy: „Myslím, že je to pěkný příklad fungování občanské společnosti, kdy se podařilo zrealizovat „zdola“ viděnou potřebu této cílové skupiny.“

Za branou: Dá se jednoduše popsat metoda práce Al Pasa? Na klienty čekáte, nebo za nimi jezdíte do věznic? Jaký je akční rádius pomoci Al pasa?

Sociální služba AL PASO Vysočina je terénní program. Uživatele kontaktujeme jak prostřednictvím besed pořádaných ve věznicích, (pokud jsme tedy do dané věznice vpuštěni) nebo formou letáků do věznic korespondenčně distribuovaných. Možnosti uskutečnění besedy přímo ve věznici předchází zaslání oficiální žádosti. Má-li věznice zájem, resp. je v ní přiměřený počet osob, které by o besedu/naši službu stály, je žádosti vyhověno a setkáváme se osobně s případnými zájemci o službu. Je-li zájem o besedu minimální, odesíláme zmíněné letáky. Další (úzkou) skupinou našich uživatelů jsou rodinní příslušníci nebo blízcí odsouzených a s těmi navazujeme kontakt jejich prostřednictvím.

AL PASO Vysočina pokrývá celou oblast Vysočiny. Tzn., že naším uživatelem se může stát každý, kdo byl nebo je pravomocně odsouzen, je mu více jak 18 let a na Vysočině má buď trvalé bydliště, nebo se sem po výkonu trestu plánuje vrátit či zde začít znova.

Za branou: Z kterých věznic k vám klienti nejčastěji chodí? Kolika klientům ročně přibl. pomůžete? čím nejčastěji?

 

Spádově nejblíže je k naší službě věznice Rapotice, a dá se říct, že odtud máme nejvíce uživatelů. Dále „boduje“ Brno, Plzeň, Příbram a v dalších věznicích už jsou to spíše jednotlivci/jednotlivkyně - Opava, Mírov, Vinařice, Valdice, Břeclav, Světlá n. Sáz. Někteří uživatelé jsou již „venku“, a to pak dominuje Azylový dům v Třebíči, příp. Azylový dům pro muže (AD) v Jihlavě nebo ve Žďáru nad Sázavou. Existenci AD v Třebíči vidíme jako opravdu velké plus, neboť možnost bydlení je jeden z nejčastějších důvodů, proč nás osoby ve VT oslovují. Praxe však může být i taková, že na AD není místo, neboť jej nemohou „držet“. Takže zjišťujeme operativně, je-li zrovna volné místo, příp. delegujeme na jiné AD.

Spousta dopisů k nám také putuje s žádostí o ošacení. Lidé končící VT např. nemají nic na sebe pro výstup, nebo naopak nemají nic s sebou pro případné sportovní aktivity, nebo přibírají nebo hubnou… Oblastní charita Třebíč disponuje charitním šatníkem, a to je velká výhoda. Nicméně „gró“ naší služby spočívá převážně v pomoci resocializace po návratu z VT, tzn. zajistit ono ubytování, vyřídit doklady, „zorientovat“ se v současném světě, být „při ruce“, vyslechnout, sdílet, podpořit odhodlání ke změně, motivovat… A vlastně sdílení, podpora, hledání směru, příprava na výstup, co potom apod., to vše se děje už právě formou písemné korespondence s uživatelem ještě během výkonu trestu. Měli jsme i jako uživatelku přítelkyni (nyní ex) našeho uživatele a byla velice vděčná za možnost spolupráce a sdílení jejich vzájemného vztahu „na dálku“. Co se týče rodinných příslušníku, tak s těmi jsme v kontaktu spíše z touhy nebo zájmu samotného uživatele. Nestává se příliš, že by nás sami kontaktovali. V uplynulém roce jsme spolupracovali se zhruba 60 uživateli.

Za branou: Vysočina není zrovna místem, kde práce roste na stromech. Jak se daří lidem se záznamem v RT hledat práci? Jste svědky zlepšení?

Hned mi naskočila věta: „Kdo chce, práci si vždycky najde.“ Ale ne každý má výdrž při hledání, ne každý unese stále odmítání, ne každý se smíří s ranním vstáváním, ne každý bere jakoukoli práci, ne každému stačí nabízený plat, ne každý ustojí „lákavou“ nabídku riskantní práce na černo, ne každému se chce zkrátka pracovat.

Nicméně zrovna dnes jsme se měli možnost zažít, že to jde, když se chce. Jeden z našich uživatelů opouští azylový dům – stěhuje se do „svého“. V base pobyl dvakrát, stejně tak na AD a říká, že do třetice všeho dobrého. Insolvence jede a za dva a půl roku by mohlo být splaceno. Zůstává naším uživatelem a my tolik doufáme, že mu jeho cesta vpřed vydrží.

Zdaleka ne každý totiž dojde tak daleko.

Za branou: evidujete míru recidivy vašich klientů? 

Evidujeme, co se naším uživatelem děje, kam jeho kroky směřují (pakliže s námi zůstane v kontaktu) a na konci roku zaznamenáváme hrubou statistiku. Hrubou proto, neb někteří se neozvou a my tedy nemáme tušení, zda někde fungují nebo někde „sedí“. Spíše bych řekla, že poměrná část našich uživatelů již jsou recidivisté. My jim však dáváme znovu šanci a bereme jejich opětovné odhodlání k novému životu/začátku vždy vážně. Když jim věříme my, snad budou i oni věřit sami sobě.

 Kontakt: www.trebic.charita.cz

 

 

 

0
0
0
s2smodern
powered by social2s

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit